Vydáme se dnes do míst, kde něco již zaniklo trvale a něco opakovaně vzniká a zaniká. Jde o romantická zákoutí s potoky a skalami, však uvidíte. Obě místa leží ve Stříbrské pahorkatině.

Pod městem Černošínem se na své cestě ke Mži zařezává Černošínský potok stále hlouběji a hlouběji. Prudké zalesněné stráně ukrývají řadu skal a sutí, voda „vyřezala“ po obou stranách údolí několik roklí a strží. Ty jsou buď suché či „mokré“. V těch druhých vytváří drobné potůčky kaskády, peřejky a v jednom případě i vodopád. Najdete ho asi kilometr jižně od Krásného Údolí nad pravým břehem potoka. Voda tu „skočí“ přes několikametrový skalní práh rovnou do údolní nivy. Jev je to pomíjivý, v suchém nebo v mrazivé období roku mizí a objevuje se znovu s jarním táním a po vydatnějších deštích.

Vrátíme se kus proti proudu na druhý břeh. Na skalním ostrohu obtékaném potokem stával hrádek Šontál. Název je odvozen od německého Schönthal neboli Krásné Údolí. Potud žádné tajemno. Horší bylo pro historiky z útržkovitých písemných pramenů složit obrázek o minulosti hrádku, přesto jej již kolem roku 1500 považují za pustý či pustnoucí. To je důvod, proč se ze středověké stavby téměř nic nedochovalo do dnešní doby a proč jsem hrádek kdysi hledal „na etapy“.

Skálu nad Starým mlýnem pod osadou Potín, na které stával hrádek Falkenštejn a jež se tyčí vysoko nad Úterským potokem, znám již od dětství.

Aktuálně je les pod skalou vykácen a celé fylitové skalisko tak lze dobře přehlédnout. Díky tomu více vynikl i statný smrk u dolní cesty, označený tabulkou jako Významný strom Lesů ČR. Ale vraťme se k hrádku samotnému. Platí pro něj prakticky totéž, co pro Šontál, včetně pustnutí již od 15. století. Vlastní skalka s hrádkem je od zbytku ostrohu a okolní planiny oddělená ve skále vylámaným příkopem. Je odtud dílčí výhled do údolí a na skály a sutě za potokem. Tam se také podíváme. Nejdříve však sejdeme k hluboké a úzké rokli jižně od hrádku. Zatímco na konci letošního března tu hučel nádherný vodopád, v loňském babím létu jsme tu nenašel ani kapku. Zase onen pomíjivý, ale krásný jev. Důkaz pro mé tvrzení, že do přírody se má chodit v každou roční a denní dobu, v každém počasí.

A zmíněná skála a sutě naproti? Jsou porostlé pokroucenými borovicemi, vznešenými jedlemi, duby a břízami, mechy a lišejníky a dole v lískách vykvétají na počátku jara jaterníky … Asi proto, aby nás nalákaly k dalším toulkám podél „Úteráku“. Po proudu či proti vodě, všude je údolí klidné a krásné.

Miroslav Trégler