Vycházím od pístovského památníku obětem pochodu smrti. Na okraji rozdupané pastviny – snad vyplocená z dosahu dobytka – roste památná lípa srdčitá. Obvod kmene pod 3,5 m ji neřadí rozhodně mezi lipové velikány Tachovska. Stoupám do doubravy nad památníkem. Stejně jako většina vyvýšenin v okolí, i toto návrší je tvořeno gabry či gabrodiority, tedy hlubinnými vyvřelinami. Pronikly masívem starších amfibolitů, tj. metamorfitů (hornin přeměněných). Ještě se k tomu vrátím.

Za dalším pahorkem (směrem na Martinov) je louka a na jejím horním okraji v podstatě vrchol Holiny (695 m n. m.), nejvyšší na západní straně údolí. To na straně východní dosahují hřbety a vršky přes 700 metrů. I tak jsou v teplém počasí na počátku ledna 2012 beze sněhu. Právě spíše předjarně vyhlížející svahy, nasvícené do temně žlutého až oranžového odstínu nízkým odpoledním sluncem, mne „přitahují“ na druhou stranu Jilmového potoka a určitě nelituji. Pastviny s kamennými snosy, lesíky, řadami lísek či skupinami smrků kolem Vysočanského statku jsou samy o sobě zajímavým krajinným prvkem. A za dobrého počasí jsou odtud vidět celý Český les (od Dyleně k Čechovu), bavorský Hoher Bogen, šumavský Královský hvozd, Sedmihoří nebo část Branžovského hvozdu!

Vzdálená pohoří a vrchoviny jsou v krátkém čase – jež mi zbývá do západu slunce – nedostižné. To však neplatí o skalkách na protější mýtině. Zaujaly mne na první pohled, jen musím přejít opravdu příkré údolí Vysočanského potoka. Po novoročním tání je potok nadržený, burácí přes kamení a nabízí plno zajímavých scenérií. Samozřejmě se zdržím focením, okamžiky v přírodě jsou neopakovatelné. Tady nelze říci „to vyfotím až příště“.

Drápu se strání, lesem, vzrostlými i malými smrčky až ke skupině buků. Vyrůstají ze skalního srubu tvořeného právě těmi gabry či gabrodiority. Dokud les pod skalou opět nevyroste, bude vše dobře přehledné, včetně krajiny kolem. Působivé jsou obrazy protějších luk a pastvin a nechybí ani průhled k vrchu Dyleni. Tohle místo rozhodně stojí za návštěvu. Pro upřesnění dodávám, že leží přibližně na vrstevnici 690 metrů, na západním svahu hřbetu mezi údolími Vysočanského a Výškovického potoka a na 6. vydání (z roku 2011) turistické mapy měřítka 1:50.000 Slavkovský les a Mariánské Lázně je skalisko dokonce zakreslené.

Už jsem zmínil teplý začátek ledna roku 2012. Představte si, že na březích Jilmového potoka vystrkovaly doslova růžky poupata devětsilů! Ať bude zima jakákoli, všichni víme, že na opravdový nástup jara si musíme ještě dobrých pár týdnů počkat.

Miroslav Trégler