Neštěstí si před čtyřiceti lety vyžádalo padesát obětí. Jelikož ohlédnutí za osudným třináctým prosincem vzbudilo v lidech veliké ohlasy, rozhodli jsme se uspořádat tichou vzpomínku u pamětního kamene obětem neštěstí.

Přišli lidé, kteří se po letech sešli právě na tomto místě, tiše na sebe pokývli hlavou. Tiše na sebe hleděli a oči neskrývaly stesk, slzy a i po letech hluboký zármutek.

„Přišli jsme si zavzpomínat na tragédii, která je v nás stále živá," shodli se lidé se slzami v očích.

Šéfredaktor Tachovského deníku Jiří Kohout vyzval ve tři hodiny odpoledne přítomné, aby oběti uctili mlčky – jako důstojnou vzpomínku na zesnulé.
„Přišel jsem, protože vzpomínám na celou událost ještě dnes. Je mi strašně líto toho, že se to vůbec  stalo. Říká se, že to byla technická závada. U Pozemních staveb jsem dělal od učení až do důchodu. Vždycky to všichni sváděli na závadu Pozemních staveb, ale já si myslím, že to rozhodně pravda není. Technicky ta stavba byla postavena dobře, až na výjimku, že ubytovna neměla malá okýnka dole. V suterénu nebyla okna, takže ten plyn nemohl nikudy unikat, což bylo asi osudným," popsal a zavzpomínal Ivan Semkovič.

Více k tématu najdete v tištěném Tachovském deníku v sobotním vydání.