Co se děje na východ od Rozvadova věděl, jak sám říká, z první ruky. „Vojska hranici překročila a za několik dnů obsadili ruští důstojníci i Rozvadov,“ vzpomíná dnes Kvietok. Těch několik dní před příjezdem ruských důstojníků využili celníci v Rozvadově k tomu, aby nějakým způsobem dali najevo svůj nesouhlas. „Věšeli jsme vlajku na půl žerdi. To dokonce vyfotografoval jeden kameraman teleobjektivem z německé strany. Druhý den to vyšlo v Bavorsku v novinách a nám to dost přitížilo. Musel jsem odejít ze služby,“ uvedl rozvadovský celník, který se mohl do služby vrátit až po dlouhých letech.

Srpen 1968 patří k nejdiskutovanějším událostem českých a československých dějin dvacátého století. Co se tehdy dělo, si uvědomují i mladí lidé, kteří se narodili dlouho po tomto datu. „To byl příchod vojsk Varšavské smlouvy do Československa, říkalo se tomu bratrská pomoc,“ odpověděl nám na otázku, co mu říká srpen 1968, jedenadvacetiletý Michal Roth z Přimdy. „Ale místo bratrské pomoci to bylo jenom proto, aby státy Varšavské smlouvy věděly, co se na našem území děje a měly nad tím kontrolu,“ dodal. Nebezpečný způsob protestu proti zmíněné bratrské pomoci zvolil před čtyřiceti lety František Samec ze Stříbra. „Bylo nám tehdy pětadvacet a napadlo nás napsat něco na radnici ve Stříbře,“ vzpomíná.

Museli nějak získat klíče. V noci proto kvůli nim mimořádně zasedala rada města a ráno dostali František Samec, Karel Žáček a Pavel Šnajdr klíče od věže. „Karel se uvázal na lano, já ho jistil a Pavel stál dole a podával nám barvy. Když jsme byli v nejlepším, vjeli na náměstí Rusové,“ říká pamětník. Na věži stříbrské radnice se trojici mladíků podařilo napsat hesla Svoboda, Dubček a azbukou výzvu, aby sovětská vojska odešla domů.

Srpnová invaze vyvolala na Tachovsku různé formy protestů. Například na náměstí v Tachově se sjely autobusy a při generální stávce jejich klaksony troubily. Hajní se přestali holit a dodnes někteří nosí plnovous. Svatebčané v Tachově podepsali rezoluci, ve které vyjádřili podporu Dubčekovi a spravedlnosti. Události roku 1968 by se měly neustále připomínat. To si myslí i současní politici, například poslanec Parlamentu ČRVáclav Votava. „Bylo mi tehdy dvanáct a trochu si události samozřejmě pamatuji. Bydlel jsem v Domažlicích a vzpomínám si na příjezd vojsk i na ruský tábor za Domažlicemi. Určitě je třeba si tuto dobu připomínat a hlavně to, co následovalo v dalších letech, tedy normalizaci. Jako temná stránka naší minulosti by se to mělo připomínat i mladým lidem,“ míní Votava.