To všechno a mnohem víc je k vidění na letním táboře, jehož největší atrakcí jsou koně.

Na ranči je živo celoročně

Organizátory jsou už řadu let Tomáš Hégr a jeho partnerka Kateřina Kohútová, kteří na ranči celoročně žijí. Nepořádají jen letní tábory, ale i víkendové, velikonoční, jarní a další pobyty. Přes prázdniny se v kuchyni otáčí i maminka Jiřina Hégrová.

„Na tábory jsem jezdil sám jako dítě a líbilo se mi to. Tak jsem pak v dospělosti vytvořil svůj první tábor, byl stanový a pro pětadvacet dětí. Pak se to rozrůstalo, pronajal jsem si první základnu. Nájem byl ale neúnosný, začali jsme se rozhlížet po vlastním. Našli jsme opuštěný polorozpadlý areál patřící Českým drahám. Před deseti lety jsme ho na splátky koupili a od té doby děláme tábory," vyprávěl Tomáš.

Na stesk není čas

Letos se tu uskuteční pět běhů. V tomto jsou děti z celé republiky, ale i z Německa, Ameriky a Ukrajiny, ve věku od pěti do sedmnácti let. „Kdepak těm nejmenším se nestýská, nemají na to čas. Spíš se zasteskne těm starším, desetiletým, kteří jsou poprvé od maminky," smála se Kateřina Kohútová. Snaží se vyplnit zajímavými činnostmi dětem celý den, aby nezbyl čas na přemýšlení o tom, co dělá maminka s tátou.

Jedno z družstev se právě vracelo do tábora z výletu. „Včera jsme šly do Černošína a přespaly jsme venku," nadšeně sdělovaly děti. Večeři i snídani zvládly uvařit na ohníčku. Prý to nebyl žádný problém a v lese u hradu Volfštejn se rozhodně v noci ani trochu nebály. „Bylo to ale hodně dobrodružné," konstatovaly děti.

Po 700 vdolcích přestala počítat

V táboře se o jejich žaludky stará Jiřina Hégrová. „Překvapilo mě, jak jim jedou polévky, není výjimkou, že si přidávají dvakrát i víckrát. Pak chutnají omáčky, nejvíc rajská a svíčková. Úspěch mají sladká jídla lívance, vdolky, buchtičky se šodó. Zrovna před pár dny jsem dělala vdolky, když jsem jich měla sedm set, tak jsem přestala počítat."

Hrají táborovou hru

Táborový program se vesměs točí okolo koní. Je jich šestnáct a jsou to většinou strakaté indiánské koně. Děti na nich dopoledne jezdí, ale mají i povinnosti. Musí se o zvířata postarat.

Nechybí ale ani táborová hra. Nese název Muži v černém, a to i přesto, že většinu osazenstva tvoří děvčata. Při hře se účastníci stávají agenty chránící planety a prodělávají speciální výcvik. V jeho rámci mají k dispozici zorbingovou kouli, čtyřkolky, historické zbraně. Děti absolvovaly i přednášku a ukázku v potápění, které si mohly i s přístroji vyzkoušet. Když je ošklivé počasí, a to letos zatím vede, hrají pod zastřešenou jídelnou nejrůznější hry. Z televize odkoukaly například Partičku a nejrůznější soutěže.

Největší zážitek? Narození hříbátka

K největším zážitkům, které si účastníci tábora odvezou, bude zcela určitě patřit narození hříbátka. Děti ho sice viděly až dva dny po příchodu na svět, přesto jsou z něj nadšené. „Líbí se mi, jak se snaží skákat a moc mu to nejde," vyprávěla Terezka Hořavová. Hřebeček zatím nemá jméno, a tak děti přemýšlejí, jaké mu dát. Padají nejrůznější jména: Tulík, protože se tulí k mámě, Skokánek, protože se snaží skákat či Hnědoušek podle barvy srsti. . Ale pro výběr jména platí určitá pravidla, takže majitelé zřejmě k nápadům dětí nepřihlédnou.

Rodiče jsou informováni

Na táboře jsou zakázané mobily a návštěvy z domova, rodiny jsou přesto denně informovány. „Každou noc dávám na internet asi 80 fotografií z celého dne. Rodiče mohou posílat přes internet vzkazy, píší dopisy," řekla Kateřina a přiznala: "Nejvíce potěší, když po skončení tábora rodiče poděkují a pochválí, že jejich ratolest přijela z tábora spokojená. A příští rok se k nám takové děti zase vracejí."