Na všech dálničních nadjezdech na tachovském úseku dálnice D5 stáli mávající lidé, často s americkými a českými vlajkami, či transparenty s pozdravy v angličtině. Na mávání odpovídali američtí vojáci sedící ve vojenských autech či obrněných transportérech také máváním a troubením.

Ti, kteří zavítali na dálniční hraniční přechod v Rozvadově, měli štěstí, kolona se zde na několik desítek minut zastavila a promrzlí čekající lidé se mohli nejen u techniky, ale i s vojáky vyfotit, či si popovídat.

Mezi civilisty, kteří se přijeli s konvojem rozloučit, nebyli pouze lidé z Tachovska. Přijeli zájemci z celých západních Čech.

Dragounskou jízdu ovšem na výjezdu z Česka nečekaly jen přátelské pozdravy. U sjezdu a čerpací stanice Svatá Kateřina, zhruba čtyři kilometry před hranicemi, stála skupina odpůrců konvoje s protiamerickými nápisy. Protest byl poklidný, k žádnému incidentu nedošlo.

Konvoj dragounského pluku projížděl přes hranice ve třech kolonách, první opustila Česko ve středu krátce před desátou hodinou dopolední, poslední kolem půl dvanácté.

Západočeši se s konvojem loučili v Rozvadově

Právě si oblékáme bundy, abychom odjeli na dálniční hraniční přechod do Rozvadova, kudy má odjíždět konvoj dragounské jízdy zpět na svoji základnu do Vilsecku, když dostáváme signál, že první kolona míjí dálniční exit u Ostrova.

Za pár minut najíždíme na dálnici u Mlýnce – máme štěstí, jsme v závěsu za konvojem. Už na exitu je několik lidí, další vidíme kousek za křižovatkou na nadjezdu. Auta, předjíždějící konvoj, troubí, Američané na obrněncích a humwee mávají. Kolega stahuje okénko, dovnitř vniká mrazivý vzduch. Předjíždíme jedno vojenské auto za druhým, točíme a vojáci nám odpovídají máváním.

Na všech mostech, které podjíždíme, stojí lidé a mávají, větší skupinky jsou u sjezdu Svatá Kateřina, kde zahlédneme i protestující hesla Ami Go Home, F*k USA a podobně.

Zastávka v Rozvadově

Těsně před Rozvadovem se zařazujeme do konvoje (což se prý nesmí), který odbočuje podél tleskajících a mávajících lidí na parkoviště u dálničního hraničního přechodu. Parkujeme také.

Kolem stojících amerických vojenských vozidel postávají lidé, zdraví se s Američany, fotí si techniku, snímek na památku s americkým vojákem, pár slov čechoangličtinou…

Vojáci postávají před svými vozidly, někteří si oblékají teplejší kabáty a tmavé vesty s nápisem Military Police (Vojenská policie), aby vystřídali své kolegy pro jízdu ve střešním otvoru pískově a tmavě zeleně zbarvených vozidel.

Skupinka stylově oblečených lidí se fotí před humwee s praporem, který je symbolem právě dragounského pluku. Vidím mezi nimi známého, Amara Ibrahima z Domažlic a ptám se, jak k praporu přišli.

„Přijeli jsme s plzeňským Military Car Clubem a tenhle prapor jsme dostali jako čestný dárek. Jako klub totiž k téhle jednotce do Vilsecku jezdíme," vysvětluje. „Navíc jednotka Dragounů se na konci druhé světové války zúčastnila osvobozování Bělé nad Radbuzou, takže má v našem regionu i historickou tradici," dodal s tím, že příslušníci dragounského pluku ze základny ve Vilsecku se pravidelně zúčastňují pietního vzpomínkového aktu u památníku v Bělé nad Radbuzou a v Růžově.

Díky návštěvám na základně v Bavorsku se členové military klubu s některými americkými vojáky mohli poznat i osobně. „Třeba jejich velitel Danny k nám jezdil i na dobové motorce Harley Davidson. Ten už je ale zpátky v Americe. Poznali jsme z jednotky i jednoho Poláka, který uměl dobře česky," dodal.

Ptám se Amara, jestli přijel do Rozvadova historickým džípem, kterým často jezdí. „Dneska jsem přijel osobním autem. Džípem jsem byl v úterý v Plzni na pokládání věnců a málem nás ten vítr převrátil. To se prostě nedalo. A když jsem v tom větru vyřadil, tak se Willys zastavil. Tak jsem dnes raději nechtěl riskovat," uvedl.

Mezi diváky v Rozvadově byl také Jaroslav Sláma z Třemešného, který s kolegy ze střediska Správy a údržby dálnic plac pro americký konvoj připravoval. „Proto jsme se také přišli podívat. Na vojně jsem byl, tak jsem si ta léta trochu připomněl. Určitě jsem ale byl na konvoj zvědavý, takhle blízko se dostat k americkým vojákům, to se hned tak nestane," řekl Deníku.

In memory Reagan

V Rozvadově se sešli lidé všech generací. Z Tachovska, Domažlicka, Plzeňska.
S jedním z amerických vojáků se dali do řeči představitelé obce Myslív u Nepomuku. Darovali mu stolní kalendář, pár suvenýrů a plechovek plzeňského piva.

Mezi vojenskými vozidly chodil také starší pán, na krku ceduli s nápisem In memory Reagan.

„Ten nápis mám proto, že Reagan vyhnal bolševiky z republiky. Nebýt Reagana, tak je tu máme ještě dneska," vyjádřil se Jiří Kulhánek, který do Rozvadova přijel až z Oseku u Rokycan. „Měl jsem trochu strach, že z toho dneska bude blamáž, že komunisti něco provedou, ale naštěstí se tak nestalo. Pár jich tu bylo, ale všechno v klidu," dodal s tím, že kolona se mu líbí.

Dva tábory na Kateřině

Jako mávnutím proutku první kolona nastartovala a spořádaně v přesných rozestupech opustila Českou republiku. Lidé se rozcházeli, většinou do tepla automobilů, aby počkali na druhý konvoj.

Ve skupině odcházela také skupina českých policistů, kteří dávali pozor, aby nedošlo k žádnému incidentu. Jeden z nich se podíval na naše služební auto, které (jak je v úvodu řečeno) přijelo s konvojem a parkovalo vedle něj. „Ty jo, tenhle nám proklouzl," řekl s úsměvem a nadsázkou policista.
Přejíždíme do Svaté Kateřiny. Před mostem nad dálnicí parkuje několik aut, u mostu a na mostě postávají prokřehlí diváci a policisté a čekají na druhý konvoj.

U plotu u čerpací stanice je další skupina lidí. Ta dává nápisy najevo, že tu Američany ráda nevidí. „Vyjadřujeme tady v poklidu svůj občanský postoj a náš názor. Chceme říct, že se nám nelíbí forma toho průjezdu. Každý rok jezdí Evropou několik desítek takových konvojů na cvičení, ale tenhle chápeme jako provokaci. Bereme to jako vyjádření síly zejména vůči Rusku. Takhle to vyznívá, takhle to chápeme," řekl za skupinku protestujících lidí Miloslav Šimánek.

Vracíme se na most k početnějšímu táboru lidí, kteří začínají rozvíjet české a americké vlajky a drží v rukou desky a nápisem Hi, Friends (Ahoj, přátelé).

Právě totiž přijíždí druhý konvoj. Obrněné transportéry Stryker troubí před mostem na pozdrav mávajícím lidem, také vojáci na transportérech mávají. Pár minut a pod mostem projíždí auto české vojenské policie a modrými majáčky označuje konec kolony.
Netrvá to ani patnáct minut a Svatou Kateřinou projíždí třetí, poslední kolona amerického konvoje. Poslední zatroubení, poslední zamávání na rozloučenou.

Podle tváří a mínění zúčastněných diváků udělali Američané jistě dobrý dojem. A hrdě si troufnu tvrdit, že stejně dobře na americké vojáky zapůsobili Češi. Jak proběhlo v těchto dnech v médiích – nikde jinde se nedostalo americkému konvoji tak spontánního, bouřlivého a pozitivního přivítání, než v Česku. Navzdory několika skupinám protestujících…