Na svět se z ateliéru abstraktního výtvarníka klube deathmetalová Psora

S Pavlem jsme si nejen o novém hudebním projektu povídali v jeho hudebně-výtvarném ateliéru, který díky své poloze na okraji malé vísky u lesa nabízí ideální prostředí pro tvůrčí potenciál.

Pavle, známe se už léta, a tak mohu zodpovědně prohlásit, že jsi ten typ, na kterého sedí označení renesanční člověk - jsi muzikant, malíř, živíš se stavařinou, a nově vlastně také vypravěč pohádek pro dospělé, které se staly hitem sociálních sítí. Co tě poslední dobou nejvíc pohltilo?

Teď mám hroznou radost z nové kapely. Ty dvě stávající trošku stagnují, tak jsme dali dohromady kapelu, která je takové deathmetalová. Takže hodně cvičím na bicí a večer se věnuji malování…

FOTO: Dvě nákladní vozidla bourala mezi Halží a Horní Výšinou

Když zůstaneme u kapely, základ jsi ty a brácha Martin, jako u ostatních vašich projektů. Ti druzí dva muzikanti jsou jiní, než třeba v Hovadu nebo Cowardu?

S basákem Zdeňkem Křepelem jsme spolupracovali dříve ještě když jsme hráli s Martyriem Christi, takže ho dobře znám. Je ze Švihova. Zpěváka Honzu Zoubka znám taky dobře, ten je z Rokycan.

Teď v době nucené pauzy cvičíte nějak pravidelně?

Trochu nám to nahrává, že je čas, takže máme každé úterý a pátek a zkoušku. Jede to, projekt je dva měsíce starý a už máme sedm skladeb. Takže to je skvělý.

To už je pomalu na cédečko…

Pomalu už jo. Potřebujeme hodinu, abychom mohli dát dohromady hodinový set pro živé hraní, takže ještě tři skladby a máme hotovo.

Lidé od vedle: Lukáš Musil

Takže až to virus dovolí, vyrazíte někam ven kapelu představit.

Přesně. Ještě uvidíme, jak dopadne jednání s manažerem, kam nás prosadí.

A jaké máte vy jako kapela ambice?

Hlavně to děláme kvůli tomu, že nás to baví. Zvolili jsme jednotný styl, jednu rychlost, je to tvrdé, je to death metal. Takže rádi bychom na takhle zaměřené festivaly. Určitě bychom si chtěli zahrát i v zahraničí, jestli to dobře dopadne.

Také jsem někde zaslechl, nebo zahlédl, že jste chtěli obnovit Hovado?

To byly jen takové pokusy, ale bubeník nereaguje a pro mě by to byl už velký zápřah, protože tam i zpívám. A mít tři nebo čtyři kapely, to už by bylo moc náročné. Teď se soustředíme na Psoru.

A proč tento název? Psora, tedy Prašivina?

Hele, dlouho jsme název hledali a nevěděli jsme co. Když jsme nějaký vhodný název našli, zjistilo se, že už je obsazený, že už kapela stejného jména existuje. A já jsem kdysi někde na slovo Psora narazil a teď se mi nějak zjevilo, tak jsem s tím nápadem přišel. A když se kluci dozvěděli jeho význam, tak řekli, to je ono. A já si jednoho večera sedl a rovnou namaloval logo a povedlo se napoprvé.

A teď uvidíme, jak se situace bude vyvíjet…

Teď musíme čekat, až se všechno uklidní a zase se bude moct hrát. Do konce roku bude ten hodinový set hotový. Chceme ho i nahrát ve studiu, mít desku a rovnou vyrazit po koncertech.

Tak to jsme probrali muziku. Sedíme v ateliéru, kolem visí tvoje obrazy. Maluješ tedy pořád…

Jojo, teď čekám až mi přijdou objednané barvy, abych mohl dál tvořit. Díky facebooku mám i nějaké odbyty, něco si povedlo prodat.

Radniční zpravodaj získal ocenění

Pořád si jedeš ten svůj abstraktní styl. A používáš pořád pro toto umění ne tolik typické fasádní barvy?

Ano, fasádní barvy, silikonové, ale i oleje, spreje, emailové barvy. Jak se mi to hodí.

Jak tě vůbec napadlo tvořit těmito barvami? To je přece ojedinělé…

Tak nikdo jiný s nimi nedělá, alespoň o tom nevím. Prostě jsem to jednou dal na plátno a když to schlo, začaly se tvořit zajímavé obrazce. Tak s tím pokračuji dál a snažím se zdokonalovat.

Podle čeho vymýšlíš názvy obrazů, které také jsou takové netradiční? Máš třeba předem připravenou koncepci?

To vůbec ne. Koncepce se tvoří přímo při malování a název nechávám až to uzraje. Když se na obraz koukám, tak mě něco napadne, nebo dám fotku obrazu na facebook a lidé sami přicházejí s nápady.

Obrazy mají osobitou atmosféru. Nedávno jsem byl u pana Břečky, akademického malíře, který mi vyprávěl, jak jednou chtěl věnovat na výstavě Klubu výtvarníků Borska, jehož jsi členem, květinu autorovi obrazu, který ho nejvíce osloví. A květinu jsi dostal ty. Jak vlastně potěší takové uznání?

No hodně potěší. Pan Břečka je uznávaný portrétista, obdivuje impresionisty, a na výstavě ocení abstraktní obraz. Toho si velmi cením, protože mi k tomu řekl, že můj obraz se mu líbil nejvíc, že má prostě svoji atmosféru, že ho oslovil. Mám z toho radost, také jsem se od něj hodně naučil. Často s ním konzultuji a tyhle konzultace jsou velmi přínosné.

Ty jsi od začátku svojí tvorby tíhl k abstraktnímu umění?

Já maluju od dětství a to víš, že jsem si prošel všemi různými styly. Maloval jsem s tátou i přírodu a také mě to bavilo. Je to krásné jít do plenéru a malovat. Potom jsem uhnul k těm svým experimentům s barvami a materiály a to mě pohltilo.

Co tě třeba dokáže inspirovat? Ať už v muzice nebo ve výtvarném umění?

Určitě žena, to je dobrá inspirace, to asi víš sám. Nebo třeba smutek, když ti není dobře, nebo naopak radost, kdy je ti dobře a chtěl bys to řvát do světa. Prostě pocity inspirují nejvíc, abych se věnoval hudbě, malování, nebo těm pohádkám.

Tos mi akorát nahrál na otázku. Tvoje černobílé a změněným hlasem vyprávěné svérázné pohádky se začaly objevovat na sociální síti teprve nedávno, ale jsou velmi oblíbené…

To bylo někdy loni. Jezdil jsem dělat do Německa a tam mě to hrozně deprimovalo. Tak s kolegou jsme celý den vymýšleli jakési příběhy o bizarních lidech z vesnice.

O zabijačkové speciality byl zájem, lidé si je odnášeli domů

Nedávno ses mi zmínil, že jsou založené na skutečných postavách a příbězích?

Ano, ten základ je skutečný. Při mém zaměstnání, kdy jsme jezdili po vesnicích, jsem se setkal s různými lidmi, místními figurkami, které utkví v hlavě. Pak třeba do příběhu spojím i dva dohromady. Asi největší inspirace byl člověk z Kladrub. Ten už dnes nežije, ale když jsme opravovali něco na hřbitově, on tam chodil, vyprávěl různé příběhy a čerpám z něj řadu konceptů.

Zajímavý je i ten styl, kterým je to točené - černobíle, z profilu, v přítmí, cigareta v ústech, pitvořený hlas… To byl záměr hned od začátku?

Mělo to svůj vývoj, ale ze tří čtvrtin jsem si to takhle původně představoval. Protože už na té stavbě v Německu jsme ten hlas takhle pitvořili. Jeden z těch, kteří byli inspirací, mluvil podobně a řekl jsem si, že tímhle stylem bych mohl příběhy namluvit.

Točíš rovnou na ostro, nebo napřed zkoušíš?

Rovnou na ostro, na první záběr, bez scénáře, jen s myšlenkou, jak by měl příběh být stavěn. Ale udělám třeba dvě, tři verze, poslechnu, a pak vyberu tu nejvhodnější.

Ohlasy v komentářích jsou v podstatě nadšené, čekal jsi takové reakce?

Překvapilo mě to, lidé mi píšou, diskutují, sledují to. Ale je to pro lidi, kteří to pochopí. Samozřejmě je třeba pochopit, že to je nadsázka, performance. Jde o to, aby se člověk zasmál a uvolnil se. O nic jiného nejde.