Byla vyhlášena v roce 1992 a to zejména pro ochranu biotopu tetřívka obecného. Dnes je zde vymezena i přeshraniční evropsky významná lokalita. Rozsáhlý komplex luk, mokřin a rašelinišť se rozkládá mezi zaniklou obcí Jedlina a bavorskou osadou Lesslohe.
V současné české krajině není až tak neběžné, že původní předmět ochrany nějakého území vymizí nebo je redukován do stavu dlouhodobě neudržitelného. Také Na požárech dnes – podle Dr. Řepy – tetřívky již neuvidíme. O osudu zdejší populace píše podrobněji v časopise Český les (1/2006) vydávaném správou chráněné krajinné oblasti. Z obsažnějšího článku „vypreparuji“ pár údajů. Až do poloviny 90. let minulého století tu přežívala populace čítající 40 – 50 jedinců. V roce 1993 – tedy rok po vyhlášení chráněného území (!) – bylo ohroženo otevřením pěšího hraničního přechodu Waldheim – Přední Zahájí. Došlo k tomu přes odpor a odborné argumenty českých i bavorských ochranářů. Varování se bohužel naplnilo a tetřívek začal rychle mizet. V roce 1998 již byly zjišťovány jen jednotlivé exempláře a přistoupilo se na obou stranách hranice k záchrannému projektu. Řada opatření však již trend k vyhynutí nezastavila a v roce 2001 tu byla zjištěna poslední a jediná samice.
Příběh se smutným koncem? Pro tetřívky ano, z pohledu ochrany biotopu a obecné druhové rozmanitosti nikoli. Místo stále nabízí vhodné hnízdní podmínky pro řadu druhů ptáků (uváděna je odtud bekasína otavní, linduška luční, ťuhýk obecný), jistě je zajímavé i pro mnohé bezobratlé živočichy a už vůbec není zanedbatelné z pohledu botanického. Zachovalá mozaika přechodových rašelinišť až slatin s ostrůvky vrchovištní vegetace a sušších smilkových trávníků je naleziště řady vzácných rostlin. Za zmínku stojí například rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní, suchopýr pochvatý, ostřice mokřadní, vachta trojlistá, všivec lesní, hadí mord nízký, prha chlumní, tučnice obecný, prstnatec májový, vrba plazivá a vrba borůvkovitá.
Na požárech jsem byl naposledy ke konci letošního května. Nebývale suché a májovými mrazy „okořeněné“ jaro 2011 kreslilo trochu jiný obraz mokřin oproti „normálním“ letům. Méně bujná vegetace nechávala více vyniknout porostům prstnatců májových a kdo si zvykl na bílé moře rozcapených odkvétajících suchopýrů úzkolistých, byl by zklamán. Většina klásků v květu pomrzla a zhnědla. Totéž potkalo „přízemní“ vrby. Větší odolnost v tomto ohledu prokázal například vrchovištní suchopýr pochvatý. Nepřízeň klimatu může mít fatální důsledky pro kritické populace choulostivějších druhů. To jistě. Životaschopné populace jsou naopak schopny nepříznivé epizody přežívat bez větší pohromy. Proto jsou ideálním cílem ochrany přírody.
Miroslav Trégler