Pravdou je, že karanténa přeje tak vycházkám do marketů, ty jsou občas nezbytné a pro mnohé věkově i časově definované, a to zdaleka nevíme, v jakém stupni celé té koronavirové kalvárie se nacházíme.
Malou útěchou může nám být, že výšlapy po lese ( vzduch vonící silicemi) jsou tolerovány, užít si jich mohou rodiny, dvojice (už brzy bude máj), i jednotlivci. Proto pro tentokrát chceme připomenout kout na samé hranici mezi Borskem a Horšovotýnskem, kde nás příroda obdařila končinou lesních tišin s pavučinou značených stezek, na kterých naštěstí třeba půlden nepotkáte živáčka, a zdejší skupina žulových vrchů vyniká řadou morfologických rarit i dalších přírodních zajímavostí i malých tajemství, také historických připomínek.
Nápadná podkova vrchů Sedmihoří
Přírodní celek vrchů Sedmihoří nelze minout, vystupuje z okolní málo výrazné krajiny zhruba v půli vzdálenosti mezi Borem a Horšovským Týnem, navíc tudy prochází silniční spojnice obou míst, a to mezi obcemi Vidice a Mířkov. Lesnaté žulové vrchy do tvaru podkovy jsou směrem na východ otevřené do tzv. Mezholezské kotliny, tajemného koutu, kde se as zastavil čas.
Celé Sedmihoří je tvořeno kolem padesáti vrchů, seskupených do mimořádně působivého přírodního celku s nepřeberným množstvím různých skal, skalních srubů, kamenných moří, pseudoviklanů i osamělých balvanů v nejméně očekávaných zákoutích na svazích jednotlivých vrchů, i při cestách a pěšinách uvnitř celku; prostě vždy je tu na co se dívat, ani oko fotoaparátu nezůstane suché. Členitou krajinou přírodního parku s převažujícími borovými lesy prochází několik značených turistických tras s rozcestníky a informačními tabulemi, rovněž naučná cyklo-stezka .
Směrů a cest na výběr
Kdo má dobrou turistickou mapu, může Sedmihoří ochutnat z různých směrů, my jsme pro tentokrát vybrali otevřenou jarní krajinu u severní části vrchů, kde ještě zdejší obce a vsi patří do tachovského okresu. Nad serpentinou u Olešné odbočíme na Racov, znamenaný v listinách již r. 1247, s vévodícím gotickým kostelem sv. Martina, založeným r. 1369. Zajímavostí obce jsou mj. dva historické kamenné kříže. Kolem zelených luk a areálů pastvin pokračujeme k rozcestí jižně od Starého Sedla, kde odbočíme ke vsi Darmyšl, až do 17. stol. s tvrzí; dnes zde vidíme nevelkou kapli, pěkný kamenný kříž a také bývalý barokní mlýn. Po silničce pokračujeme k jihovýchodu, kde před Mezholezským rybníkem, oblíbeným rekreanty a kormorány, odbočíme vpravo po lesní cestě do samého srdce Sedmihoří.
Brzy dojdeme k hájovně Sedmihoří, kde zaujme chov koní , níže v kotlině okrouhlík bývalého rybníka. Pod Chlumem pokračujeme k lesnímu rozcestí, u kterého je snad největší nahloučenina záhadných kamenných mís, považovaných ještě nedávno za lidské výtvory. Směřujeme k nejvyššímu ze sedmi zdejších hlavních vrchů, totiž Rachovskému vrchu (619 m n.m.); od rozcestí pod vrcholem lze jít k zajímavé vyvýšenině zvané Vačina, pak směrem na Vítovice a Strachovice. U silnice přicházíme k hranici Tachovska a Domažlicka, odtud pěkný pohled do vlnité krajiny, s Českým lesem a Přimdou na obzoru.
Skalní záhady, obři a jiná tajemství
Již jsme zmínili záhadné skalní mísy, ale vnitřní kotlina i celé Sedmihoří jsou přebohatým a záhadným světem žulových přírodních výtvorů. Jednotlivé balvany byly dříve upravovány kameníky na schody, lávky a sloupky božích muk a dopravovány z lesa na místo určení. Připomeňme také známý balvan U ručiček v srdci Sedmihoří severně od Mířkova, s něm. nápisem „vítejte“ a letopočtem 1776, kde dle pověsti majestátná příroda přispěla k usmíření dvou na smrt znesvářených sedláků . Nápadné skalní sloupy a žulové mrazové sruby jsou k vidění na Chlumu a pod Rybničným vrchem, hlavně v místě zvaném Čertovka. Takže pěkné chvíle v neopakovatelném Sedmihoří, tam kde voní vzduch po pryskyřici, a slunce pročesává koruny borovic …
Pavel Nový
