Patří sem i přílet tažného ptactva, přinášející naději přírodní i duševní obnovy symfonií svého zpěvu. Po pár vcelku vydařených dnech cítí už každý z nás ono volání probouzející se přírody, i sílící doklady jejího jarního snažení. To v nádheře motýlích křídel, či bzučících včel v korunách jív a lísek, či voňavých květů keříků lýkovce někde ve stráni.

Ovšem první viditelné pravdy březnového jara mívají i jinou, méně přijatelnou podobu. A tak si musíme stále připomínat, že se nás namísto objetí slunce a něžného pohlaví stále ještě drží chřipka, děti si mohou přinést odněkud z kolektivu spalničky, zatímco naše vyjížďky opět po roce narážejí na známé i nové výtluky v okresních silnicích, takže nakonec kličkujeme s auty skoro jako na dálnici D1. A tak by šlo dále pokračovat, inu jarní představa i skutečnost se často liší, třeba jako panda od myši.

Březnová nálada v krajině

Časné březnové jaro je ještě mladé, tu i onde mu ještě něco chybí na kráse, ale hlavně, že už je. Kolem odhodlaného víkendového turisty je už čas od času dost k vidění, aby to stálo za výšlap, třeba do severovýchodních končin tachovských, kde krajina oplývá hrby čedičových vrchů se starými hradišti, zářezy meandrujících potoků s přírodními klenoty a zapomenutými zákoutími, i stavebními památkami letitých hradů a zámků.

Odvážně pochodující jaro, to už někde voní nejen ve volné krajině, ale i na návsích obcí a osad prvními fialkami. Do vesnických stavení tlačí se okny jak slunce, tak i početný národ chalupářský a chatařský, aby opět po zimní odmlce přiložil ruku k dílu, třeba se štětkou na bílení a kbelíkem vápna, neokázale a s vytrvalostí sobě vlastní.

Na Jáchyma skončila se už zima

Hned v nadpisu zmiňujeme známé jáchymské rčení, vztahující se k 20. březnu. Tato pranostika ovšem platí i neplatí - platí totiž ve smyslu astronomickém, a tak zároveň připomíná letošní příchod jara pod nebeskou báni; platit ale nemusí pro jaro meteorologické, co začíná bez pevného data, ale většinou přichází až později, spolu s převládajícím prouděním od západu.

S jistotou poznáme klimatologický nástup jara dle denních teplot vzduchu větších než 5 °C, což se kryje se začátkem hlavního vegetačního období a závisí na nadmořské výšce. Fenologicky se za počátek jara považuje počátek setí ovsa, za nástup plného jara pak rozkvět jabloní. Pro přiblížení vrtochů počasí - zatímco na vrcholu Krasíkova či Ovčího vrchu už slunce zahřívá památné zdi i milenecké skalky, dole v inverzních částech údolí Hadovky i Nezdického potoka mohou ještě ležet zbytky ledu a sněhu. A tak jara Zvěstování (P. Marie, 25.3.) zimu ještě všude nevyhání.

Bezdružice - městečko s malebným okolím

Již z dálky výrazné městečko Bezdružice leží ve zvlněné krajině, jeho dominantou je návrší se siluetou zámku z konce 13. stol. Bývalo zde centrum rozsáhlého panství, později i sídlo soudního okresu. Podrobnosti o městečku a jeho dalších památkách, třeba tzv. panském domu pod zámkem, kostelu Nanebevzetí P. Marie, či sloupu sv. Floriána na náměstí vztyčeném po ničivém požáru v r. 1730, viz informační tabule a tištěné průvodce.

Již Kamenického Toulky českým pohraničím z r. 1947 velebí zdejší pohledné končiny na SZ od Plzně; lokálním vláčkem z Pňovan sem půjde zajíždět kvůli rekonstrukci žel. mostu přes Hracholuskou přehradu až někdy v dubnu, je třeba věřit. S Bezdružicemi vzpomínáme na našeho českého pána a bělohorského mučedníka Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic; na dosah odtud jsou dějiny na Ovčím vrchu v podobě památníku s připomínkou krvavé selské vzpoury r. 1680 a okrouhlou kaplí. Naproti se nad agroturistickou oázou statku Krasíkov s občerstvením, ubytováním i prohlídkou zvířat vypíná nad říčkou Hadovkou hrad Krasíkov, druhdy sídlo významného západočeského rodu Švamberků.

Severně od Bezdružic lze zajít přes vrch Špičák ke Křivcům, či se po zelené vydat na pouť proti toku Úterského potoka, ke zlatokopeckým sejpům pod stejnojmenným městečkem na dlani. Nám pro dnešek stačí pohlédnout od návrší u bezdružického zámku na stráně k Řešínu a Zaječímu rybníku, a pak si jarně užívat rekreační nabídky Bezdužic, až po kvetoucí jaterníky v podzámčí.

Pavel Nový