Čerstvé novomanželce a budoucí mamince obrátil výbuch během chvíle život naruby. Společně s ním při výbuchu v noci na 13. prosince 1973 zahynulo 48 lidí, další dvě osoby zemřely v nemocnici. Jedná se o nejhorší tragédii tohoto druhu v poválečné české historii.

Ze snů a společných plánů, které Eva s Václavem spřádali, jí zůstala pouze jeho dcera, kterou v tu dobu nosila pod srdcem a která svého tátu nikdy neviděla. „Vašek byl v tu dobu zaměstnán v Plzeňských plynárnách jako technik-instalatér. Čas od času musel vyjet za opravami mimo domov. Ještě s jedním kolegou byl tehdy vyslán služebně do Tachova,“ zavzpomínala pro Deník Eva Brejchová. To ráno bylo poslední, kdy svého manžela viděla. Ubytování měli na osudný den oba muži zajištěné v místním hotelu. Oprava se však protáhla do večerních hodin a rezervace jim propadla. „Recepční je proto poslala přenocovat do ubytovny Plastimatu. Nikdo netušil, co se stane. Bylo to poprvé a zároveň naposled, kdy Vašek v té ubytovně spal,“ vypráví paní Eva. Václav Brejcha patřil mezi oběti výbuchu, který způsobil únik plynu.

Historický snímek, místo, kde se stalo neštěstí
Výbuch ubytovny zabil v Tachově 50 lidí, po půl století zůstávají vzpomínky živé

„Překvapivě se tu strašnou zprávu dozvěděli dříve Vaškovi rodiče než já. Ti pak přijeli za mnou a řekli mi, co se stalo. Proč to tak bylo, dodnes nechápu, proč oni dříve než já. Od rána jsem se moc těšila, odpoledne jsme s Vaškem měli jít kupovat dětskou postýlku. Byl to pro mě strašný šok, nechtěla jsem tomu uvěřit. Vše mi docházelo hrozně pomalu, vůbec nevím, jak jsem přežila dny do pohřbu, který se konal 22. prosince 1973. Byla jsem jako paralyzovaná. Vše mi docházelo postupem času. V tu dobu nebyl ultrazvuk, takže jsem nevěděla, jestli čekáme chlapečka, nebo holčičku, jen mi bylo jasné, že naše dítě svého tátu nikdy neuvidí,“ líčí pocity poté, co se o smrti svého muže dozvěděla. „Na památku mi zbyly jen rozbité hodinky a průkazka MHD, pro které jsem si musela ještě před pohřbem do Tachova do jakési kanceláře dojet,“ dodává. Svého muže z důvodu pokročilého těhotenství nejela ani identifikovat, postaral se o to její tchán.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

V únoru 1974 se pak narodila dcera Katka, vytoužené dítě, kterou však už Václav Brejcha ve své náruči nikdy nepochoval. „Zaměstnavatel mého muže pochopitelně projevil upřímnou soustrast, myslím, že i nějaký finanční obnos jsem tehdy obdržela, a několikrát nás s dcerou pozval na Mikulášskou nadílku do plynáren,“ zakončila smutné vyprávění Eva Brejchová.