V té zhmotní svoji zručnost, umělecké cítění, trpělivost a bohatou fantazii. A tak na různých výstavách, které se již konaly, mohli návštěvníci obdivovat nejen dekorace, šperky, ale třeba i užitné předměty.

Jak jste se vlastně k metodě drátkování dostal?

V roce 2011 jsem cosi opravoval v kotelně a v ruce mi tehdy zůstal kus vázacího drátu. Byl jsem docela rozčílený a najednou přišel nápad, že ten ošklivý kus studeného kovu prostě pokořím. Že dokážu, že z tohoto studeného materiálu jde udělat něco, co bude ladit oku a těšit a hřát. Dokážu, že i z kusu obyčejného drátu jde udělat spousta zajímavých a hezkých věcí. A vytvořil jsem trakař. Prostě obyčejný klasický drátěný trakař. Ten se ale tak moc líbil spoustě mých kamarádů, že mě začali podporovat a tlačit do dalších a dalších výrobků a následně mě vyprovokovali k mé první výstavě.

Setkáváte se s dalšími dráteníky? Vyměňujete si zkušenosti nebo mezi vámi vládne spíš rivalita? 

Ano, vídáme se například na různých sympoziích, výstavách nebo i tvůrčích projektech. Známe se tak dobře, že i když někdo není přítomen, jeho dílo poznáme i bez jmenovky. Každý máme prostě svůj rukopis. Rád se vídám se svým bezvadným kamarádem Ladislavem Šlechtou, tady mohu říct, že si opravdu vyměňujeme zkušenosti.

Je známá i vaše spolupráce s nejrůznějšími institucemi. Realizujete se také v různých tvůrčích dílnách, které navštěvují především děti. Je o toto řemeslo velký zájem? Jak se k tomu staví rodiče?

Spolupracuji se školními zařízeními, muzei, výchovnými středisky. Tvůrčí dílny, které většinou organizují školy nebo obecní úřady, mám velmi rád. Se zájmem je to složité. Děti po výrobě čehokoliv většinou moc neprahnou, ale když je umíte správně namotivovat, odcházejí nadšené. A rády se pak i vrací. Je pravda, že na tvůrčí dílnu nejdou lidé, kteří nemají opravdový zájem se něčemu přiučit nebo si aspoň něco nového zkusit. Rodiče bývají rádi, že takovou akci navštívili. Nechci se chlubit, ale dostává se mi spousty kladných reakcí.

Co vás nejvíce na drátkování baví? Jaký materiál používáte? 

V tvůrčích dílnách používáme hlavně dráty z barevných kovů. Jsou měkčí, dětem se s nimi dobře pracuje. Já používám i železné nebo oceloželezné dráty. Z kleští mám pak mozoly. Zase je ale fajn, že tento koníček vlastně skoro nic nestojí, stačí kousek drátu a kleštičky a vyrábět můžete kdykoliv kdekoliv se vám zachce. Na zahradě, v obýváku… A navíc přináší setkávání se spoustou zajímavých lidí.

Kde čerpáte nápady?

Většina exponátů vzniká pocitově, například při mých toulkách přírodou. Ale jsou i takové, na které jsem dostal nebo viděl předlohu.

Kolik exponátů v současné době vlastníte? 

Mám jich asi tři sta. Většinou jsou někde po výstavách. Vystavuji tak sedmkrát ročně, často se překrývají i tři výstavy současně.

V současné době, jestli to situace ohledně epidemie dovolí, se vracíte s výstavou již potřetí do místa svého rodiště. Na co se mohou návštěvníci v Tachově z vaší tvorby těšit?

Výstava je plánovaná opět do Muzea Českého lesa a ponese název Drátované objekty. Vernisáž, pokud se uskuteční, bude 12. května a výstava potrvá do 28.června. Mohu slíbit, že exponáty, které tentokráte vystavím, v Tachově z větší část vystavovány nebyly. Jestli výstavu navštíví nějaký můj skalní příznivec, může počítat s tím, že uvidí nové věci. Jinak se čtenáři mohou s mojí prací seznámit i na webových stránkách www.Lokaj.estranky.cz.“

Které Vaše dílo je vám nejbližší?

Nejraději mám plastiku plachetnice v bouři. Symbolizuje moji životní ideologii a moje životní zkušenosti. Čím jsou vlny větší, koráb prostě drží, nic ho nepotopí, i když to s ním pořádně cloumá. Musí vydržet a plout dál.“

Monika Šavlová