Navíc, ani jeden z účastníků dopředu nevěděl, o jaké soutěže půjde. Každý rok se totiž disciplíny mění.

První soutěží bylo nafukování balónků a následné navěšování na člena skupiny. Vyhráli ti, kteří dokázali v časovém limitu navázat co největší počet balónků.

Pak se lovily ryby z pomyslného rybníku, šil se vodníkův oblek (z krepáku a dalších propriet), přetahovalo se lanem, lyžovalo se (postupně se soutěžící obléká do lyžařského vybavení a běží na běžkách, měřil se čas) a jezdilo se na kolečku.

„Byl to záhul. Abych zvládl nafukování balónků, trénoval jsem na flétnu," zavtipkoval Ondřej Fojtíček, když v potu tváře doběhl do cíle.

Hry bez hranic se v Sedlišti konaly už pošesté. „Soutěží šestatřicet lidí," poznamenala pořadatelka Jitka Valíčková.

Cílem akce je, aby se obyvatelé sousedních vesnic sešli a společně si zazávodili. „Jsou tu lidé ze Mchova, Labutě, Úšavy a ze Starého a Nového Sedliště."

Zábavný den vyvrcholil nočním závodem v požárním útoku.