Mládí prožil v místě narození. Druhá světová válka ale změnila jeho životní plány. „Byl jsem totálně nasazený v Rakousku. Tam jsem byl tři roky. Zažil jsem tam i první nálety. Pamatuji si, že na nás házeli bomby, aniž by byly předem ohlášeny sirénami," vzpomíná Dolejš. „To se pak stalo ještě třikrát," doplnil.

Pak se mu podařilo dostat až na jih Rakouska. „Tam jsem štastně dožil do konce," řekl s úlevou.

Po válce přišel do Tachova. „To tu ještě byli Američané. Ovšem já jsem se sem jen přišel podívat, ale nakonec jsem tady zůstal. Zároveň jsem ani nečekal, že se zde dožiju devadesátky" zavzpomínal.

Mnozí si na pana Dolejše jistě vzpomenou, když pracoval v holičstvých komunálních služeb po celém Tachově. „Pracoval jsem i s panem Nárovcem. Holíval jsem na autobusovém nádraží nebo u řeky," prozradil.

Dodnes žije Karel Dolejš se svou ženou v jednom z tachovských panelových domů. Společně vychovali dvě děti, dceru a syna. Nyní jim dělá radost pět vnoučat a sedm pravnoučat. „A to jsem se ženil až v šestatřiceti letech," uzavřel s úsměvem.

Redakce se tímto připojuje ke všem gratulantům a přeje Karlu Dolejšovi spokojený život a zdraví.