Dnes je ale situace zcela jiná a děti cizinců tvoří například v mateřských školách Tachovska celých patnáct procent. A v základních školách je to přibližně deset procent.

Je zajímavé poslouchat názory pedagogů, jak si děti cizinců vedou, zejména co se týče toho nejzákladnějšího předpokladu – porozumění výuky v českém jazyku.

Jsou národnosti, které naši ne úplně jednoduchou mateřštinu zvládají lépe, jiným to jde o poznání hůře. Největší úsilí naučit děti cizinců česky musí vyvinout pochopitelně učitelé a učitelky. Ale snažit by se měli i rodiče. I oni totiž mají možnost navštěvovat různé kurzy českého jazyka a zdokonalovat se v řeči země, ve které se rozhodli žít. Někteří toho využívají, což je správné, jiní spoléhají, že se naučí postupně komunikací s českými spoluobčany. I to je cesta. Delší a komplikovanější.

Nejvíce se ovšem děti naučí česky samy v kolektivu vrstevníků. A prospěšné to může být i pro české děti, mohou pochytit některá slova a fráze z jiných jazyků.