VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nemá význam plánovat, každý umělec myslí na zítřek, nemyslí dál

Planá – Tilo Ettl pochází z bavorského Schwandorfu, ale už od roku 1992 žije a tvoří v Plané. Naučil se perfektně česky (i když skromně říká, že neumí perfektně). V současné době vystavuje své obrazy v plánské Galerii Ve věži (výstava potrvá do 1. září).

23.8.2013
SDÍLEJ:

TILO ETTL v plánské galerii u jednoho ze svých obrazů. Foto: DENÍK/Jiří Kohout

Proč si pro svoje působení vybral zrovna Tachovsko, tak nejen o tom jsme si povídali v prostředí věžní galerie.

Mistře, jak jste se ocitl v Plané?

To je úplně náhoda. Já jsem byl se svojí ženou v New Yorku a když jsme se vrátili, hledali jsme dům, někde, třeba ve Francii. Tím, že ona je Češka a otevřely se hranice, tak jsme v devadesátém prvním roce přijeli sem do Čech a podívali jsme se. Našli jsme krásný barák a po deseti minutách jsme ho koupili. A jsme tady.

Říkal jste, že vaše žena je Češka. Ona pochází z tohoto kraje?

Ne, z Olomouce. Tady ani nikdy předtím nebyla.

To, že jste našli dům v Plané znamená, že jste chtěli přímo do tohoto kraje, nebo to prostě byla opravdu jen náhoda?

Viděli jsme krásný barák, tak jsme ho prostě vzali, to bylo všechno.

Prostě se vám nechtělo v rodném Schwandorfu žít, chtěl jste někam jinam…

Vůbec ne, už v osmnácti jsem chtěl odtamtud utéct. Studoval jsem ve Stuttgartu a tam jsme se seznámili s Alenou. Pak jsme se přesunuli do New Yorku a odtud pak sem.

Tady už jste dvacet let, vám bylo tenkrát osmadvacet, když jste se sem přistěhovali…

Fakt?

To vidím, podle roku narození.

No jo, je to možný (úsměv).

Žijete už tady dvacet let, znamená to, že jste si tento kraj tak zamiloval a chcete už tady zůstat navždy, nebo se zkusíte přestěhovat ještě někam jinam?

Samozřejmě jsme o tom vždycky uvažovali, že půjdeme ještě někam jinam. Ale máme tady tak nádherný barák a já mám svoje čtyři dílny – mimo jiné dělám také sochy a mám tam místo, mám tam dílnu, mám tam kámen. Takže jsem tady naprosto spokojený. A najít něco hezčího, to už je problém.

A jak jste se tady aklimatizoval? Trvalo to dlouho, nebo jste si zvykl hned?

My jsme se neaklimatizovali. Když sleduji zdejší politiku, tak je to hrůza. Takže nemáme českou televizi, nesledujeme ji. Žijeme doma, pracujeme, setkáváme se s příjemnými lidmi a zbytek nás víceméně nezajímá.

Našli jste tedy přátele hned…

I když Alena uměla česky a já jsem na začátku neuměl ani slovo, nebyl to problém. Ale samozřejmě tím, že jsme žili venku a byl rok devadesát dva, tak jsme měli trošku jiný horizont. Pan Knap vždycky říká – tady neskončila válka v roce 1945, ale v roce 1989. A něco na tom je.

Český národ je plný předsudků vůči německému národu. Setkal jste se s tím někdy na vlastní kůži?

Tady byli lidé vždycky příjemní, až na výjimky, ale to je všude. Tím, že jsme se tady angažovali pro město a pro kulturní život, tak žádný problém nikdy nebyl.

Věnujete se čistě výtvarné činnosti, malování, sochaření, nebo chodíte také někam do práce?

My jsme začali s kavárnou a s galerií, pořádali jsme tu výstavy nejlepších českých výtvarníků, ale nás to neživilo. Alena se tedy dala do interiérů a zařizuje byty a já jsem jí pomáhal. Mimo jsem se trošku věnoval umění. Teď už nějakých šest let dělám jenom umění.

Jaké motivy ve své tvorbě zpracováváte nejraději?

Začal jsem malovat trošku taková rajská témata, hodně barevná, bezproblematická, ale vymyšlená. Pak jsem přestoupil na portrétování, práci s modelem. Naaranžuji si ten předmět, pak jej maluji. Nebo si objednám model, což je trochu problém, nikdo nechce sedět modelem. Ale zkouším z toho udělat obraz. Nejen portrét, ale sladit ty barvy a tak.

Co je pro vaši práci nejdůležitější?

Klid. Vlastně tvořím ateliérové obrazy a tak potřebuji v ateliéru klid. Pozoruji, jak si hraje světlo a stín, to mě zajímá, přetvarovat to pak na barvy. Jak říkal Cézanne – pozorovat realitu, ale ta realita na plátně je něco jiného a musíte najít nějaký způsob to vyjádřit.

Co je pro vás největší inspirací?

To je vždycky ta otázka, kterou odmítám (úsměv). Každý pracuje jiným způsobem, přecházíte od jednoho obrazu k druhému, máte téma, které vás momentálně zajímá. Třeba jsem zkusil dělat červené obrazy s různými odstíny barev, aby ten obraz dostal nějakou hloubku. Nebo tady (ukazuje na jeden z obrazů) jsem začal pracovat jen s modrou, pruskou modří, různě ji promíchávat s jinými barvami a celý obraz udělat na základě té modré. To není inspirace, ale problém, který zkusím řešit.

Něco jako experiment? Zkoušíte experimentovat?

Samozřejmě, nějaký výlet do expresionismu, ale zůstanu u svého.

Vy jste vystudoval výtvarnou akademii? Žijete třeba z toho, co jste se naučil…

Tam se člověk nic nenaučí. To byla ztráta času. Pořád lituji, že jsem tam marnil nějakých pět let. Tam se člověk prostě nic nenaučí. Profesor přijde jednou za týden opilý, nic vám neřekne, nic se nenaučíte, žádnou techniku…

Takže jste se učil víceméně praxí.

To musí každý prodělat. Samozřejmě jsem vždycky měl zájem o staré mistry, tak si člověk vyzkouší různé věci a tím se učí, ale nikdo vám to nepoví, jak to je.

Máte třeba nějaké následovníky, žáky, které byste učil, předával jim zkušenosti?

Ne, to vůbec neumím. Nejsem tak dobrý, abych učil.

Nemyslím učit v tom smyslu, jako učit ve škole, ale že by k vám někdo chodil na zkušenou…

Ne, nemám na to tu trpělivost.

Co plánujete ve výtvarném oboru do dalších let?

Myslím si, že každý umělec jenom myslí na zítřek a nemyslí dál. To nemá význam, plánovat, nemůžu říct, co budu dělat za pět let. Nemám program, nemám vize. Samozřejmě jsou věci, které bych rád zkusil…

Třeba?

S více lidmi, s více modely.

Čili nějaké skupinové obrazy?

Ano, ale zkuste dát lidi dohromady, to nejde. Oni odmítají, že mají strach, že vypadají staře, starší než jsou, že mají vrásky. Je to hrůza (smích).

Vaše obrazy už byly k vidění na mnoha výstavách. Co třeba říkají lidé, máte nějaké poznatky od návštěvníků? Hovoří s vámi, diskutují?

V podstatě výstava, to znamená jen vernisáž a na vernisáži vás nikdo nekritizuje a jinak tam visí obrazy a po skončení je zase odvezete. Když uděláte chybu, musíte na to přijít sám, že je to chyba. Jenom tak se učíte.

Dá se nějak říct, kolik času věnujete své profesi výtvarníka?

Jak jsem vám naznačil, dělám také sochy, jako odpočinek. Takže já vždycky každý den dopoledne maluji, do tří do čtyř odpoledne. Pak jdu trošku něco vytesat, abych se uklidnil. Malování je trošku náročné na mozek, to člověk musí přemýšlet. Obraz musíte plánovat – to je můj osobní názor. Já nechci sám sebe vyjádřit na plátně, obraz musí být něco, co je hezké, na co se člověk rád dívá. Pořád si myslím, že obraz musí viset v obýváku a ne někde v muzeu. Člověk si ho může koupit a musí mít radost z toho obrazu. Obraz musí být krásný, jak říkal Delacroix, obraz musí být pastva pro oči. Snažím se tedy používat dobré barvy, kvalitní materiál a vypracovávat ty barvy, aby zářily.

Autor: Jiří Kohout

23.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tomáš Mertl se stal potřetí otcem.

Hokejový útočník Tomáš Mertl se stal potřetí otcem

Ilustrační fotografie.

Přijďte si popovídat o Českém lese

Z fary se stanou byty

Kostelec – S poměrně netradičním řešením velkého zájmu o byty přišli v Kostelci.

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

FOTO: Orel mořský z hnízda s hlavou panenky se vrátil na Tachovsko

Tachovsko – Mládě vzácného orla mořského vylíhlé loni u Boru pozoroval před několika dny ornitolog u Tisové.

Facka na Hané. Mora zničila Škodovku pěti góly

Olomouc, Plzeň – Věděli, že to v Olomouci nebude lehké, ale že si odvezou tak hořkou porážku, hokejisté Škody Plzeň nečekali.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT