S myslivostí se setkával už ve svém dětství, když jeho otec byl hajným a bydleli na hájovně pod Přimdou. Dnes obhospodařuje s desítkou kolegů patnáct set hektarů honitby v okolí Chodové Plané. Když je potřeba, vezme pytel s krmením a někdy až po pás ve sněhu, dojde ke krmelci, aby zvěř v zimě nestrádala. O zvěři mluví jako o národním bohatství.

Jak se zvěř a vy myslivci vyrovnáváte s nebývalým množstvím sněhu?

Veškerá zvěř nejen srnčí trpí, když je moc sněhu. Musíme jí dodávat dostatek krmení. Protože není možné se dostat do lesa traktorem, taháme to v pytlích ručně nebo na saních. Dojedeme, kam je cesta protažená, a zbytek dojdeme pěšky. Kdo je mladší, jede na lyžích nebo má sněžnice. A přikrmovat se musí. Aby neměla hlad a hlavně, aby neškodila.

Kde získáváte peníze na nájem honitby a co vám působí finanční ztráty?

Největší ztráty na zvěři jsou způsobeny auty. Sloveno mám dvanáct srnců, ale z toho je jich pět sražených autem. Silnice si bere velikou daň, pro myslivce je to strašné… Sražená zvěř je znehodnocena a není možné ji dál zpeněžit. V době vysokých nájmů za lesní honitby je to problém. Myslivci pak mají co dělat, aby vše poplatili. Správně by se měly peníze shánět také nějakou brigádní činností. A i z odstřelů a prodeje. Ale odstřel máme na minimu, právě kvůli ztrátám.

Volají vám řidiči, když srazí lesní zvěř?

Stalo se mi to asi dvakrát. Protože mají na vozech většinou velikou škodu, tak volají policii a teprve ta pak mysliveckého hospodáře. Pak musíte jet na místo, třeba i ve tři v noci.

Čím přikrmujete?

Krmí se jádrem, většinou mačkaný oves. Za rok takových třicet metráků. Také kukuřicí, bukvicemi, kaštany a mrkví s řepou. Ta se ale nesmí dávat, když je zmrzlá. Pšenicí krmíme jedině bažanty. Ona ve střevech a žaludku srnčí zvěře nabyde podobně, jako když jí namočíte v kýbli s vodou. Také je důležité dodávat sůl.

Jak často chodíte přikrmovat?

Pane zlatej, ani se neptejte. Každý den. Nemůžu ani spát, protože je mi líto té zvěře. close zoom_in

Prozraďte našim čtenářům nějaký kuriozní případ z vaší myslivecké činnosti.

Příběhů by bylo dost. Jednou jsme seděli na posedu u Jadruže s hostem z Německa. Najednou přijela stará škodovka, ještě s chebskou značkou. Okolo byla kukuřice. Mladíci zajeli s autem do pole. Říkal jsem si, co tam budou dělat, zda to nejsou pytláci? Slezli jsme dolu a přišli k nim. Měli plné auto vzrostlých rostlin marihuany v květináčích a trhali si v kukuřici pás, aby tam mohli zasadit tu marjánku. Zmobilizovali jsme policii a ta je chytla. Domů jsem se tehdy před těmi dvaceti lety dostal až ve tři ráno.

Jaké zkušenosti máte s pytláky?

Jezdí po honitbě s terénními auty, používají čtyřkolky. Někdy je to i o život se s nimi setkat. Dříve se pytláci schovávali, aby je myslivec nebo hajný neviděl. Dnes jdou přes mrtvoly. Taková je doba.

Co vás nejvíce na myslivosti těší?

Dělám myslivost celý život a hlavně mě těší, když mám výsledky.