Prohodíme ještě pár slov a jdeme se podívat do vozového parku, kde na nás čeká sypač Volvo s obří radlicí. Ještě než vyrazíme, musí řidič zkontrolovat technický stav vozu. Takže než jsme vyjeli, řidič stačil vyměnit žárovku ve světlometu.

Uklízíme zastávky

Vyjíždíme ze dvora ven a cílem je složiště inertního posypového materiálu jen pár stovek metrů za městem. „Tady nám naloží pár tun inertního posypu,“ vysvětluje řidič Lávička a couvá k rampě. Za pár desítek sekund nám nakladač nasype do zásobníku haldu drobného štěrku.

Do Plané se už nevracíme a jedeme směr Stříbro. Cestou rozšiřujeme krajnice. Výhled z vozu máme impozantní. Od radlice létá ve vlnách sníh do příkopů.

„Když už jsou silnice protažené, tak začínáme uklízet autobusové zastávky,“ říká nám Eduard Lávička. Neopomeneme tak vyčistit zastávku nedaleko Vysokého Sedliště, Zlivi nebo Svahů. Zajedeme i do Bud. „Cestu sem sice kolegové prohrnuli, my ji musíme ještě posypat,“ vysvětluje řidič. V Boudách se otočíme a jedeme do černošínských serpentin. „Ve Svahách už někdo byl,“ konstatuje Eduard Lávička, když vidí že komunikace do Svahů je vyčištěná.

Samozřejmě, máme spuštěnou radlici, vlny sněhu opět létají. Najíždíme do serpentin. „Posypali jsme to před pár hodinami solí, aby se sníh na kostkách rozpustil. Naším nynějším úkolem je uklidit rozbředlý sníh,“ popisuje postup Lávička. Cestou projíždíme Černošín a Víchov, když vidíme autobusovou zastávku, prohrneme ji.

Cesta do Broumova

Otáčíme se až na křižovatce na Záchlumí, u složiště stříbrského střediska. „Dál nepojedeme, tady to mají na starost kolegové ze Stříbra,“ vysvětluje řidič. Cíl máme až v Broumově, na hraničním přechodu. Opakujeme to, co jsme dělali ve směru na Stříbro.

Přijedeme do Plané a míříme po silnici I/21 do Chodové Plané a dostává se nám dalšího zajímavého sdělení. „Ač máme primárně na starosti jen silnice druhé a třetí třídy, dvacet jedničku uklízíme od Nové Hospody až do Trstěnic. Úklid nám pak zaplatí ministerstvo dopravy,“ vysvětluje Lávička. Silnice první třídy totiž patří pod správu Ředitelství silnic a dálnic. „Dvacet jednička je výjimkou,“ dodává řidič.

V Chodové Plané odbočujeme do Kyjova. Silnice je tady uklizená, ale potřebuje projet ještě jednou. Eduard Lávička nám při prohrnování vysvětluje, proč za námi zůstávají sněhové pruhy. Silnice jsou totiž křivé a radlice pak sníh neodklidí takzvaně do černa. Z Kyjova odbočíme do Zadního Chodova a dále pak na Broumov.

V kopci před Broumovem nám řidič ukazuje, kde den před tím zapadl do příkopu. „Vyhýbal jsem se dvěma vozům, které v protisměru předjížděly a abych je nesebral, strhnul jsem řízení,“ popisuje nehodu řidič. „Pak mě přijeli vyprostit hasiči s jeřábem. Pořádně jsem tam vymrznul a přes čtyři hodiny jsem nemohl nic dělat,“ dodává s tím, že se jemu ani sypači nic nestalo.

V kopcích za Broumovem směrem k hraničnímu přechodu je nebývale rušno. Na úzké silnici se musíme neustále vyhýbat kamionům, nejčastěji naloženým dřívím. „Jakmile ale uvidí naše oranžové majáky, klidí se na stranu, jsou vycepovaní,“ míní Lávička.

Silničáři nespí

Na přechodu se otočíme a jedeme zpět přes Chodovou Planou do Plané, na středisko. Než ale dojedeme, máme čas si s řidičem více popovídat. Dozvěděli jsme se, že si lidé často o silničářích myslí, že sotva napadne sníh, tak jen spí. „To je velký omyl. Střídáme se ve směnách, všechna technika je neustále v provozu,“ brání silničáře Lávička. „Mrzí mě pak, když někde čtu, že silničáři zaspali,“ dodává. Také nám řidič popsal, co pracovníci údržby silnic dělají v létě. „To čistíme například příkopy. A že se tam najdou lecjaké věci. Lidi tam klidně vyhodí i pytle s mrtvými králíky nebo selaty,“ popisuje nálezy Eduard Lávička. „Jednou se nám stalo, že když jsme uklízeli ten nepořádek, jel kolem kamion a ještě na nás, na just, vyhodil pet láhev. Jako kdybychom dělali nějakou podřadnou a ponižující práci,“ smutní Lávička.

Zpátky na středisku

Je už tma a než jsme celý úsek projeli, uplynuly tři hodiny. Na středisku pak musí řidič vyplnit dokumenty, vyndat kotouček z tachografu a vyplnit lístek Kontrola vozidla před výjezdem. „Ten je velmi důležitý, řidiči, který jede s vozem po mě tak řeknu, jak na tom auto po mé jízdě je,“ vysvětluje řidič. Na lístku jsou hodnoty stav tlaku pneumatik, utažení šroubů kol, řízení, stav všech kapalin, elektroinstalace nebo stav hydrauliky.

Na středisku vyčkáme na další vůz. Tentokráte pojedeme se sypačem Tatrou 815 6×6 na Boněnov. „Silnice je tam prohrnutá, vy s řidičem posypete,“ určuje práci dispečer Jiří Tuček. Nastoupíme do kabiny Tatry. Řidič je jako v případě Volva doslova obležen tlačítky a páčkami. Prvky slouží k obsluze sypače a radlice. Vyjíždíme do kopce směr Výškov. Světlomety na střeše kabiny osvítí prostor daleko před námi, Tatra bravurně projíždí zatáčky i strmé kopce nad Michalovými Horami. Po cestě pochopitelně sypeme. Cesta do Boněnova trvá pár minut, na návsi se otáčíme a jedeme zpět do střediska, kde končíme.

Když jsme se na závěr ptali na rozdíl mezi Tatrou a Volvem, bylo nám vysvětleno, že Tatru používají silničáři spíše do těžšího terénu, Volvo pak na běžné silnice.