V době našeho rozhovoru měla tato země dva a půl tisíce lidí nakažených nemocí COVID-19, tedy třikrát více než Česko. V neděli už to bylo o dvanáct set více nakažených. A 136 zemřelých. „Samozřejmě mám o ně strach. V kontaktu s rodiči jsem pravidelně, telefonujeme si, nemají zatím tak velký strach z té nemoci, ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Zatím jsou naštěstí všichni v pořádku, i když je tam situace horší než tady,“ řekl Deníku.

Ilustrační foto.
Město Stříbro žádá pomoc armády

Jak dále uvedl, nizozemské království zavedlo podobná opatření jako jsou v České republice. „Všechno je tam zavřené, školy, školky, hranice, podobně jako tady. No, nedá se nic dělat, pracovat musíme,“ pokrčil rameny před svým traktorem.

„Musíme čekat, být trpěliví a být na sebe opatrní, mýt si často ruce, dodržovat hygienu. U mě je to obzvlášť důležité, práce kolem dobytka není čistá, proto musím ještě více dbát na hygienu,“ dodal. „Je třeba pracovat, zemědělství se opatření netýkají, musím se starat o krávy, krmit je, teď se mi budou telit, takže je toho pořád hodně. Je to práce venku i ve stáji.“

I když většinou se pohybuje sám, ať už v traktoru nebo kolem krav, roušku nosí poctivě.

Do vesnice v českém pohraničí přijel Robert z Nizozemska poprvé v roce 1997 a od roku 2008 tady žije trvale. Kromě ekologického zemědělství se věnuje také cestovnímu ruchu – v Maršových Chodech zrekonstruoval starou usedlost, ze které vybudoval penzion pro ekoagroturistiku. České pohraničí si pro svoji farmu vybral z jednoho důvodu. „Holandsko je malé, žije v něm hodně lidí a je tam draho. Tady jsou lepší podmínky. Příroda je pěkná, lidé tady jsou milí.“

Fotbalové roušky ušité Lucií Kohoutovou.
Autorka kuchařek šije roušky fotbalových klubů