V povídáních o krajinách Tachovska jsme si již představili Podčeskoleskou pahorkatinu a Bezdružickou vrchovinu. Dnes se vydáme na Český les. Do okresu Tachov zasahuje toto hraniční pohoří třemi podcelky a to – od severu k jihu – Dyleňským lesem, Přimdským lesem a Kateřinskou kotlinou.

Hned v úvodu si řekněme, že nejvyšší vrchy Dyleňského lesa se nachází u sousedů v Karlovarském kraji a to Dyleň (940,3 m), Čupřina (864,9 m) a Tišina (791,7 m). Vrch Dyleň s bývalou vojenskou hláskou je výraznou dominantou a uzavírá desítky nádherných krajinných scenérií, jež skýtají výhledy z návrší a vrcholů celého Tachovska. Území, o kterém si dále něco povíme, je na severu ohraničeno hranicí krajů, od západu hranicí státní, na jihu linií jdoucí severně od obcí Branka a Halže. Východní okraj Dyleňského lesa prochází od Horní Vsi přes bývalé uranové šachty západně od Zadního Chodova, kolem Trnového mlýna, rybníka jménem Podlesák až k obcím Štokov a Ctiboř.

„Tachovská“ část Dyleňského lesa se z geologického hlediska vyznačuje určitou monotónností. Masív pararul je jen tu a tam protkán ostrůvky ortorul či amfibolitů. To však nijak nesnižuje nabídku romantických skalních tvarů a seskupení, do jejichž světa jsme již nakoukli článkem „Výlet za skalami do lesů v okolí Žďárů“.

Řekněme si teď něco o dalším geomorfologickém členění podcelku Dyleňský les. Do údolí Hamerského potoka klesají svými jižními okraji okrsky Tišinská vrchovina a Třísekerská pahorkatina. Nejvyšším bodem tohoto území je Hraniční vrch (660,4 m), který přejíždíme silnící do Mähringu. Zde sbírají vodu významné levostranné přítoky Hamerského potoka, potoky Huťský, Tichá a Chodovský. O přírodně cenných biotopech v údolí Tiché jsme se zmínil v příspěvku „Jarní výlet za Mokřady nad Farským rybníkem“.

Kompaktní lesní masív jižně od Hamerského potoka v podstatě plošně odpovídá okrsku Žďárská vrchovina. Větší bezlesé enklávy představují pouze louky kolem Žďárů, zbytků Jalového dvora a na východních svazích Štokovského vrchu. Čtveřice nejvyšších vrcholů je nakupena mezi Prostředním Žďárem a státní hranicí, jmenovitě jsou to vrchy Na Výšině (788,8 m), Tišina (786,8 m), Ve Skalkách (767,8 m), Kamenný vrch (750,2 m). Do reliéfu Žďárské vrchoviny výrazně zasahuje i již zmíněný Štokovský vrch (721,6 m). Centrální partie jsou přirozeným rozvodím mezi Mží (přítoky Lískový potok, Ševcovský potok) a Hamerským potokem (přítoky Kamenný potok, Hvozdný potok).

Mimo území mezi Halží, Štokovem a Prostředním Žďárem leží zbylá Žďárská vrchovina v CHKO Český les. Je trochu škoda, že i zde, v hlubokých hraničních hvozdech, byly v minulosti smíšené horské a podhorské lesy přesázeny kulturami smrků a borovic. Zbytky bučin jsou chráněny v přírodních rezervacích Broumovská bučina, Bučina u Žďáru a Tišina. Čtvrtým maloplošným zvláště chráněným územím v této oblasti je přírodní památka Žďár u Chodského Újezda. K těmto územím se v budoucnu rád vrátím detailněji.