Jak název napovídá, jde o pahorkatinu nacházející se pod Českým lesem. Táhne se souběžně s ním a tvoří jakousi sníženinu (brázdu) mezi tímto hraničním pohořím a vrchovinami ve východní polovině okresu. Právě od již zmíněného reliéfu je odvozen název plošně naprosto převažujícího podcelku Tachovská brázda, jež se dále dělí se na okrsky Drmoulská kotlina, Plánská pahorkatina, Borská kotlina a Bonětická pahorkatina (řazeno od severu k jihu).

Oproti sousednímu Českému lesu je pro krajinu Tachovské brázdy typické větší zastoupení rybníků a převaha zemědělské půdy nad lesní. Obecně se dá říci, že se krajina Tachovské brázdy svažuje od západu k východu. Důkazem toho jsou i větší toky, jež protékají krajinou právě západovýchodním směrem (Hamerský potok, Slatinný potok, řeka Mže, Výrovský potok, říčka Úhlavka atd.). Jak již bylo řečeno, nachází se tu mnoho rybníků, z nichž rozloha některých dosahuje i několik desítek hektarů. Ne náhodou v našem regionu pouze v Tachovské brázdě najdeme přírodní rezervace (PR) chránící rybniční ekosystémy a jejich okolí jako významná místa hnízdění a migračních zastávek ptactva. Jde o PR Tisovské rybníky (šest rybníků v okolí Tisové a Jemnice – Andělský rybník, Borský rybník, Bezděkovský rybník, Velký a Malý Podveský rybník a Jemnický velký rybník) a PR Mělký rybník východně od Starého Sedliště. Dřívější rezervace Anenské rybníky u Plané byla již zrušena. Nevětším rybníkem Tachovské brázdy je s 52 ha rybník Regent u Chodové Plané.

I v relativně ploché Tachovské brázdě najdeme výraznější zalesněné vrchy jako například kótu 571,7 m mezi Štokovem a Nahým Újezdcem či hřbet s vrcholy Čihadlo (516,3 m) a Výhled (573 m) západně od Stráže. Větší lesní masívy najdeme mimo jmenovaných ještě v oblasti Mnišského lesa mezi Mariánskými Lázněmi a Chodovou Planou a kolem potoka Suchá mezi Kočovem a Ostrovem.

Z Podčeskoleské pahorkatiny zasahuje od jihu na Tachovsko ještě podcelek Chodská pahorkatina (okrsek Hostouňská pahorkatina) a to poměrně výraznými zalesněnými vrchy jihovýchodně od Stráže. Jde o Přírodní park Valcha s nejvyššími body Pískový vrch (579,7 m) a Homole (578, 6 m). Za zmínku stojí i kóta V Březince (576,2 m) nad Bernarticemi s rozhlednou a dalekými výhledy.

Z hlediska geologického je území Podčeskoleské pahorkatiny na Tachovsku tvořeno převážně granity (žuly), širší potoční nivy a pánvičky vyplnily usazeniny neogenního stáří (písky, štěrky, jíly). Zejména ze sousedních geomorfologických celků sem přesahují další horniny jako například svory, ruly, pararuly či fylity. K obohacení krajiny – jak po stránce vzhledu tak i biologické rozmanitosti – přispívají výchozy křemenných žil (u Tachova, u Kočova, …) a drobná tělesa amfibolitů (severně od Tachova, mezi Planou a Chodovou Planou, u Bernartic).

Ač není krajina Podčeskoleské pahorkatiny tak dramatická jako krajiny okolních reliéfem členitějších celků, přesto zde najdeme malebná místa. Kdo zažil při západu slunce růžovějící hladinu rybníka, ranní mlhy a nich siluety volavek a starých stromů na hrázi, hlavou dolů se zrcadlící obzory, ten mi dá jistě za pravdu. Tak trochu to místy připomíná onu opěvovanou krajinu jihočeských pánví …

Miroslav Trégler