Poslední krajinou, jež si v našem miniseriálu představíme, je Stříbrská pahorkatina. Vyplňuje velkou část východní poloviny okresu, od západu sousedí s Podčeskoleskou pahorkatinou, od severu s Bezdružickou vrchovinou. Na jihu a východě přechází do sousedních okresů. Je podcelkem rozsáhlé Plaské pahorkatiny. Popsat charakter Stříbrské pahorkatiny bude asi nejnázornější prostřednictvím tří hornin, jež výrazně svými vlastnostmi zasahují do reliéfu oblasti.

Plošně nejrozšířenější jsou fylity, horniny s břidličnatou stavbou vzniklé přeměnou sedimentů. Právě do fylitů jsou zaříznuta hluboká kaňonovitá údolí Mže, Úterského potoka, dolního toku Úhlavky a dalších potoků v okolí. Obohacují krajinu z estetického hlediska i z pohledu druhové rozmanitosti. Členitý charakter údolí sebou nese pestrou mozaiku stanovišť od nivy s loukami či olšinami a vrbinami, přes prudké stráně s porosty suťových lesů, doubrav, bučin a jedlin. Na skalách jsou maloplošně vyvinuty reliktní bory a na slunných místech teplomilné doubravy. Tak nějak by to vypadalo za ideálního stavu a v případě, že by lesní hospodaření respektovalo přirozená rostlinná společenstva. Za aktuálního stavu převažují kultury smrku obecného a borovice lesní. Nicméně i tak lze v souvislosti se Stříbrskou pahorkatinou mluvit o tzv. říčním fenoménu, jež mj. napomáhá migraci teplomilnějších druhů z Plzeňska na západ a současně umožňuje opačnou migraci chladnomilnějším druhům.

Bazalty (čediče), jako výsledek třetihorní sopečné činnosti na našem území, se v oblasti Stříbrské pahorkatiny vyskytují pouze bodově. Jsou z nich však vystavěny výrazné krajinné dominanty dvou nejvyšších bodů celého podcelku, a to Vlčí hory (703,6 m) u Černošína a Hradišťského vrchu (632,2 m) u Konstantinových Lázní. I v souvislosti s bazalty můžeme mluvit o určitém fenoménu, výrazně obohacujícím květenu i zvířenu Tachovska. Mnohé druhy se na kyselých horninách a půdách v okolí buď vůbec nevyskytují, nebo zde nevytváří bohaté a vitální populace.

Třetí horninou jsou granity (žuly). Tyto kyselé hlubinné vyvřeliny se nachází na jihozápadě Stříbrské pahorkatiny a tvoří výraznou vrchovinu v oblasti Sedmihoří. Vedle „makroreliéfu“ nabízí nepřeberné množství tvarů vzniklých zvětráváním a rozpadem hornin. Pro nás to představuje řadu romantických zákoutí v krajině a přírodně zajímavých míst.

Nejvyšším vrchem Stříbrské pahorkatiny je Vlčí hora. Podcelek je členěn do pěti okrsků. Pernarecká pahorkatina zaujímá krajinu kolem dolních toků Úterského potoka a Hadovky, Svojšínská vrchovina území podél kaňonu Mže a přítoků. Benešovická pahorkatina zaujímá krajinu kolem Úhlavky a Výrovského potoka mezi dálnicí a Sedmihořím, které je samostatným okrskem. Poslední okrsek – Staňkovská pahorkatina – vybíhá na Tachovsko severním okrajem do okolí Kladrub.

V současné době se ve Stříbrské pahorkatině nachází tři přírodní parky (Kosí potok, Úterský potok – západ a Sedmihoří) a šest maloplošných zvláště chráněných území (přírodní památky – PP a přírodní rezervace – PR). Jde o PP Černošínský bor (druhotný borový les s výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin), PR Hradišťský vrch (zbytky přirozených lesních porostů s bohatou květenou), PP Petrské údolí (zbytky teplomilných doubrav a reliktních borů), PP Pod Šipínem (fragment olšiny s bohatým výskytem pérovníku pštrosího), PR Pod Volfštejnem (mozaika lučních společenstev s významným výskytem rostlinných druhů z čeledi vstavačovitých a kriticky ohroženého hořečku drsného Sturmova) a PP Racovské rybníčky (luční, rašelinné a bažinné biotopy se vzácnými druhy).

Miroslav Trégler