Rezervace byla sice zrušena, ale rybníky zůstaly. K hodnocení toho, k jakým změnám v biotopech rybníků došlo od 30. let dvacátého století až po dnešek a jaký dopad to mělo na některé hnízdící a tudy protahující ptačí druhy, se v této chvíli necítím dostatečně erudovaný. Vidím–li však téměř neprůhlednou, v létě zezelenalou a zapáchající vodu, nemusím být odborníkem, abych tušil, že něco není v pořádku. Není, víme to už dlouho, ale k zásadní změně v hospodaření na rybnících zatím nedochází.

Vypravil jsem se v půli dubna k Labutímu rybníku. To je ten dále od poutního kostela a špitálu na Sv. Anně. Rybník byl z části vypuštěný, v bahně svítily desítky žulových balvanů. Obrázek poněkud jiný než za plného stavu vody. Prošel jsem cestou mezi černými skládkami na hráz a dalekohledem prohlédl „zbylou vodu“ a břehy. Vyplašil jsem tak několik volavek bílých, kroužily pár vteřin nad rybníkem a opět se vrátily zpět do svých nehybných siluet vyrůstajících z kamenů a břehů ostrůvku. Ztrácelo se mezi nimi nemnoho volavek popelavých, od šedi bahna těžko rozeznatelných. Objevil jsem i jednoho jediného kormorána velkého.

Divoké kachny a rackové se nedali přeslechnout, stejně jako hejno jakýchsi krkavcovitých ptáků. Potápky roháči, poláci chocholačky či lysky černé celkem nenápadně brázdili hladinu. Nápadný byl naopak přelet dravce luňáka hnědého. Luňáci jsou za letu prakticky nezaměnitelní s ostatními dravci, zejména vykrojeným až vidličnatým ocasem a poměrně dlouhými štíhlými křídly. Doufal jsem, že k rybníku zalétne i některý z plánských čápů bílých, ale nedočkal jsem se. Občas tu vídám i čápa černého… A labutě, jež daly rybníku jméno? Tentokrát jsem je neviděl nebo jednoduše přehlédl, nevím. Vím však, že na konci léta si tu dávají dostaveníčko labutě z celého okolí, jsou jich tu desítky a je to úžasná podívaná.

A jak to vypadá na „souši“ kolem rybníku? Docela pěkná „džungle“ olší, javorů, lip, vrb, střemch, osik, bříz, topolů, bezů, bylin luhů a rákosin. Nacházím i ochranáři a botaniky a jistě i zemědělci proklínaný bolševník velkolepý.

Touto malou a stručnou črtou odpolední vycházky za plánská humna chci ukázat, že některé rybníky – a to navzdory všem negativním jevům a zásahům – jsou stále místem zvýšené druhové pestrosti (biodiverzity) v krajině. Jako specifický mokřad vytvořený člověkem jsou na jeho činnosti dlouhodobě existenčně závislé. Setkáte–li se někde v souvislosti s rybníkem s pojmem litorál, jde zjednodušeně řečeno o prostředí (stanoviště) silně ovlivňovaná vodou této nádrže. V zachovalém rybničním litorálu z hlediska vegetačního najdete pásma vlhkých až rašelinných luk s mokřadními vrbinami a olšinami, společenstva vysokých ostřic a rákosin, bahenních rostlin a vodních rostlin (ponořených či plovoucích na hladině, kořenujících nebo nekořenujících v substrátu dna).

Až se příště zastavíme u některého z četných rybníků Tachovska, můžeme si přiblížit pojmy jako rákosiny, porosty vysokých ostřic či vegetace letněných rybníků. A podíváme se opět, kdo brázdí hladinu a krouží nad hlavou.

Miroslav Trégler