Sami čeští Němci tento pojem neakceptovali, vždyť ještě v roce 1918 při pokusu sabotovat vznik Českolovenska vytvořili čtyři provincie. Termínem Sudetenland se označovala jedna ze čtyř následujících provincií: Německé Čechy – Deutschböhmen, Sudetsko – Sudetenland, Šumavská župa – Böhmerwaldgau, Německá jižní Morava – Deutschsüdmähren.
Paušální aplikace termínu „Sudety“ na celé české pohraničí je urážkou německých sociálních demokratů, německých zemědělců, čechoslováků a židů, kteří se stali obětí nacistického záboru. Je urážkou 60% občanů Československa německé národnosti, kteří mobilizovali v čase Mnichova. Stejně tak tisíců nuceně nasazených a válečných zajatců otročících během války na tomto území.
Historie nás může obohatit pouze při jejím plném poznání a vědomí, proto žádáme, aby při pojmenovávání příhraničních regionů bylo smysluplné a důstojné.
Dovolujeme si připomenout Oběžník ministerstva vnitra z 10. srpna 1945: Obnovení ústavněprávních poměrů a nové právní postavení Němců v zemi české a moravskoslezské vyžaduje, aby bylo do souladu s těmito změnami uvedeno také přejmenování ulic a veřejných míst. Ministerstvo vnitra žádá (…) aby byly odstraněny všechny názvy (…) připomínající dobu nesvobody, nacismus a jeho představitele, jakož i germanizaci a němectví a odstraněná jména nahrazena novými, vhodnými názvy.
Uvědomujeme si, že česko-německé soužití bylo samozřejmostí v našich zemích. Čeští Němci přispěli k rozkvětu hospodářství, kultury i společnosti. Ale právě vypjatý fanatismus nacistů, vyhnání Čechoslováků v roce 1938, koncentrační tábory, Lidice, Heydrichiáda, pochody smrti znemožnily další soužití v jednom státě.
Je jistě chvályhodné navazovat dialog a vyznávat smíření, ovšem toto smíření musí být podmíněno věcnou a pravdivou reflexí.
Bc. Jiří Nenutil, předseda OV Českého svazu bojovníků za svobodu v Tachově
