Další díl seriálu Na vlastní kůži mne zavál do prodejny spodního prádla v Tachově. Hned ve dveřích mne přivítala sympatická obchodnice Lenka Horvathová se slovy: „Dáme si kávu. Dneska tady ještě nikdo nebyl, tak snad mi přinesete štěstí“. Napadá mne, že prodávání nebude asi žádný med. Doufat, že přijde kšeft, musí být stejné jako čekání na déšť na Sahaře. Z mých úvah mě vytrhne cinknutí zvonku nad dveřmi. Že by štěstí? „Chtěla bych košili s kravatou pro manžela,“ svěřila své přání zákaznice. Nová kolegyně mne po chvilce vyzve, abych se připojila. Jednomyslně vybereme žlutou vázanku a k tomu zelenkavou košili protkanou zlatými nitkami. Do vyplňování paragonu raději nestrkám moc nos. „Důležité je navázat s lidmi první kontakt, nechat je rozkoukat a pak se jich ujmout,“ radí vedoucí.

Na vlastní kůži

Do dveří vstupuje starší zákaznice a má kolegyně mne vyšle do akce. Odměřený pohled na mou osobu je mi dostatečnou odpovědí. Přesto se nevzdávám. Z předešlého prodeje už vím, jaký je sortiment košil. Odrecituji nabídku a čekám na reakci. Kupodivu mám štěstí a paní si dokonce jeden kousek koupí. Ve chvilce klidu si prohlížím katalogy. „Mám malé prostory. Pokud nemám zboží, které zákaznice chce, objednávám jej přímo u firmy,“ uvedla na vysvětlenou. S dotazem se na nás mezitím obrátila mladá slečna. Nahlížím přes rameno. Na jakém stojanu se nachází velikost 80Cnemámtotiž potuchy. Snažím se alespoň objasnit, jaký je rozdíl mezi podprsenkami. „Vyztužení vám prsa lépe vytvaruje a zpevní“. Odpovědi se mi dostává zakrátko.

„Bylajsem na zmenšení a zpevnění nepotřebuji,“ uvedla slečna.Mohujen závidět. U pokladny pak zákaznici přesvědčujeme o volbě menší velikosti kalhotek. „To je tady normální, že hubené holky si berou větší čísla,“ uvedla prodávající. Můj den pomalu končí a já přemýšlím nad tím, proč někteří dávají přednost ´spoďárům´ z tržiště. To si raději připlatím a přítele okouzlím kvalitou a ne dírami.