VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Obětaví lidé ještě existují

Konstantinovy Lázně – Nešťastná událost, která se stala paní Sukové a jejímu muži, je utvrdila v tom, že i obětaví a milí lidé stále existují.

20.3.2013
SDÍLEJ:

ZPRAVA JIŽ VESELÍ manželé Eliška a Vladimír Sukovi a jejich kamarádka Jiřina Matoušová. FFoto: Iveta Luňáková

Eliška Suková vyprávěla o svém pádu v chodbičce ve svém bytě, který bohužel skončil komplikovanou zlomeninou pravé ruky.

Těžký pád

Manželé Sukovi žijí pátým rokem v Domě s pečovatelskou službou v Konstantinových Lázních. I když je Vladimír Suk imobilní, s paní si užívají stále života. Ale konec listopadu byl pro oba velmi nešťastný. Paní Suková upadla a těžce si zlomila pravou ruku. „Byl to pro mě těžký šok. Tu chvíli si vybavuji dodnes. Pohled na mou ruku, která si dělala, co chtěla, byl hrozný," vyprávěla chtějícím se hlasem.

Její manžel seděl vedle ní v křesle a bylo evidentní, jakou oporu v něm paní Suková má. Byť je imobilní.

„Když jsem zakopla, odřela jsem si čelo i ret. Ale ta ruka byla nejhorší. V tu chvíli mi proběhlo tolik myšlenek v hlavě. Nejhorší bylo, že dveře jsme měli zamčené. Děda špatně chodí, ale i tak se doploužil ke dveřím a odemkl je. V tu chvíli přiběhla pečovatelka Simonka, která mě slyšela naříkat. Pomohla mi zvednout a dala mi šátek na ruku, aby mi ji držel. Nedovedete si představit, jaká to byla úleva, když přišla," pokračovala ve vyprávění Suková.

Ruka byla na dvakrát zlomená. Bolest to byla šílená. Paní Sukovou odvezla sanitka do plzeňské nemocnice. Ale její muž zůstal sám doma. Špatně chodící.

Pocity beznaděje zachránili přátelé

„Když jsem viděl Elišku ležet na té zemi a naříkat, bylo to hrozné. Ruka si dělala, co chtěla. Být tady bez Elišky, bylo velmi těžké, ale musel jsem to zvládat. Díky našim dvěma pečovatelkám, paní Rašínové a paní Andrejsové, jsem to zvládl. Poskytovaly mi až nadstandardní péči. Chovaly se velmi profesionálně. Nosily mi jídlo, nakupovaly, chodily se složenkami na poštu," dodal Suk.

„Když jsem našla paní Sukovou ležet na zemi, hned jsem ji zvedla a pomohla jí. I v bolestech, které pociťovala, pořád myslela jen na muže, aby to zvládl. Slíbila jsem jí, že se nemusí bát, že se postaráme. Byla to samozřejmost," sdělila Deníku vedoucí oddělení Simona Rašínová.

Manželům Sukovým pomáhala také jejich kamarádka a sousedka v domě s pečovatelskou službou, paní Matoušová. Pomáhala se snídaní, s úklidem. „To je jasné, že jsem musela pomoct. Jsem bývalá zdravotní sestra a pomáhala jsem dobrovolně. Brala jsem to normálně, prostě jsem pomáhala, když jsem mohla," popsala svou situaci Matoušová.

Návrat domů je stejně nejlepší

Podle slov paní Sukové, bylo o ně velmi dobře postaráno.

Elišku Sukovou v nemocnici navštěvovala denně její rodina. Personál se o ni postaral také velmi dobře. Ale domů se vracela ráda, i když ji na malé chodbičce postihla taková nešťastná událost. Pan Suk dostával od příbuzných zprávy o zdravotním stavu jeho ženy. Podle jeho slov jsou zvyklí být spolu, ale museli zatnout zuby a vše překonat.

V té nejhorší chvíli člověk pozná, jaké má kamarády a kteří se o něj dokážou postarat. Pomoct mu, vyslechnout, pohladit a říct, že to bude zase dobré.

„Když jsem se vrátila z nemocnice, Jiřinka Matoušová mi neustále pomáhala. Kdykoliv jsem jí mohla požádat o pomoc. Víte jaké to je, když si nedokážete ani ukrojit chleba? Sundat ortézu? Jste odkázáni na cizí pomoc. Ale v našem případě byla ta pomoc od Jiřinky velmi příjemná. Je to ochotná a milá paní. Nedovedu si představit, jak bychom museli nastalou situaci řešit, kdyby nebylo Jiřinky a našich dvou ošetřovatelek," dodala Suková.

Všichni tři nakonec vyprávěli o jejich přátelství a velké rodině v domě s pečovatelskou službou. Vysvětlovali, že takové přátelství, jaké mají oni, by měl zažít každý. I když jim je všem přes sedmdesát let a pan Suk letos oslaví osmdesátiny, jsou plni energie, života a optimismu. I přes jejich trápení, které si museli před Vánocemi prožít, vtipkovali a popichovali se navzájem. Nyní se Eliškaí Suková stále zotavuje ze svého zranění. S rukou cvičí a přináší to dobré výsledky.

Iveta Luňáková

Autor: Redakce

20.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ze závodů Zimního poháru v Rožmitálu pod Třemšínem.
6

Mladé tachovské rallyekrosové závodnici se v zimních soutěžích stále daří

Stříbrský vodopád

První návrhy na využití veřejného rozpočtu

Pexeso stále baví. Důkazem byl turnaj dětí a dospělých v Plané

Planá – Odpoledne v plánské městské knihovně nepatřilo knihám, nýbrž tradiční hře pexeso.

Bezdružický masopust byl na Tachovsku poslední, kvůli chřipce masek ubylo

Bezdružice – Ani chladné sobotní počasí, ani případná oslava skvělého výkonu českých sportovců na Olympiádě nenarušila sobotní masopust v Bezdružicích.

Deník vyhlašuje pátrání: Hledá se pamětník tábora v Letech

Máte známého či příbuzného, který během druhé světové války prošel táborem v Letech? Žije ve vašem okolí pamětník, nebo třeba potomek člověka, který v táboře byl?

Předseda ČOV Kejval: Ledecká? Ona bude letos královnou olympiády

/ROZHOVOR/ Přijel na otočku z dějiště Olympijských her, aby v Ostravě a Brně zhlédl dění na Olympijských festivalech, jichž je duchovním otcem. Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval hýřil dobrou náladou. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT