Neustálé stoupání a špatná kamenitá cesta seniory zaskočila, přesto stanuli na nejvyšším vrcholu Čech. Hřebenovou túrou urazili celkem třicet kilometrů a cesta jim trvala patnáct hodin. Sečtěme–li jejich věk, dostaneme číslo 293.

„Výlet to byl velice náročný, ale nádherný,“ říká Karel Chaloupecký. „Všichni jsme se dlouho připravovali a nic nenechali náhodě. Po zdravotní stránce se o nás staral doktor Jaroslav Plecháč, který nás nadopoval, abychom tam vylezli,“ pokračuje s úsměvem. „Richard Volka měl na starosti v náročných horských podmínkách pitný režim, Karel Valenta vše kontroloval a mapoval a povzbuzoval nás slovy: hoši nemluvit, nezpívat, koukat před sebe a makat,“ dodává Chaloupecký.

První den pochodu se výprava musela dostat přes celkové převýšení 580 metrů. „Z Harrachova jsme šli pořád do kopce a cestou nás potkalo krupobití,“ uvádí Karel Valenta. Navíc u Vosecké boudy byla taková mlha, že dům viděla výprava teprve dvacet metrů před sebou. „Druhý den jsme se z Vosecké boudy vydali k prameni Labe. Po cestě česko polského přátelství jsme došli až na Sněžku. Je tam velké převýšení a dostávali jsme se těsně pod patnáct set metrů,“ popisuje cestu Valenta.

První den výprava také navštívila sklárnu. „Viděli jsme celý proces výroby skla i broušení. Součástí sklárny je i pivovar, kde prohlídka pokračovala. Vzpoměli jsme na kamarády z Chodové Plané a porovnávali chutě,“ vypráví Richard Volka. „Pokud mě něco na putování překvapilo, tak to byla doba, jakou jsme šli. V tom převýšení cesta trvá déle. Poláci mají na turistickém značení i údaj o čase a opravdu, když bylo napsáno půl hodiny, tak chůze trvala tu dobu,“ vysvětluje Volka.

Přátelé i rodiny seniory podporovali řadou krátkých zpráv na mobilní telefony. „Z největší dálky dostal zprávu Karel Valenta, až z Austrálie,“ doplňuje Chaloupecký.

Na Sněžku výprava vystoupala z polské strany. „Jako rodák z Krkonoš jsem neznal polskou stranu hory. Překvapila nás kamenitá a náročná cesta. Ale když jsme se dostali ke Sněžným jámám, ohromily nás strže, jámy a jezera, vypadalo to tam jako v Alpách,“ uvádí Jaroslav Plecháč. „Před výstupem na Sněžku bylo na polském území snad desítky takových jezer, ale i zbytků sněhových závějí. Na samém vrcholu Sněžky jsme byli šťastní, vytáhli jsme náš plakát se znaky měst a vyfotili se. To byl pěkný pocit,“ řekl o výpravě do Krkonoš Jaroslav Plecháč.