Ves sevřená v údolí Kosího potoka a proslulá dobýváním rud láká na krásnou okolní kopcovitou přírodu i památky. Má svůj kostel svatého Michaela Archanděla, který nyní dostává novou střechu. Na hřbitově u kostela odpočívá i obecní kronikář Vojtěch Válek. Psal pečlivě místní kroniku a její stránky zdobil ilustracemi budov a míst v okolí. Pod kostelem najdete boží muka z roku 1843 a jen o pár kroků dál je něco zcela nového. Lavička s obeliskem a tabulkou hlásající, že na tomto místě se nic zvláštního nestalo.
V podobném duchu je psána cedule u místního hostince. Zde zanechal stopu Jára Cimrman. Cedulka hlásá: tuto nesmazatelnou stopu zde zanechal Jára Cimrman, když krokoval parcely pro stavební firmu Zakoupil a Zbořil.
Mezi hospodou na návsi a kostelem stojí nad sochou svatého Antonína Paduánského u cesty budova bývalého horního úřadu. Ta je zatím bez využití a chátrá.
Na svahu nad městečkem je vyhlídkový altánek s betonovým zvonem Barbora. Zazvonit v altánku ale jde, a to na menší zvonek.
Michalovy Hory měly i svou papírnu. Zakázky měla papírna z mnoha evropských zemí, výrobky byly uznávané mezi odborníky, a vyráběl se zde herbářový, filtrační i balící papír nesoucí vodoznak jelení hlavy. Druhá světová válka pro papírnu ale znamenala velké změny. Pracovali zde francouzští váleční zajatci a také synovec francouzského prezidenta Charlese de Gaula Henri de Vernisy. Ten si oblíbil zdejší krajinu, a hlavně Michalovy Hory. Měl zájem postavit tady hotel. Vrátil se v devětačtyřicátém s manželkou a uvažoval o bydlení v jednom z domů. Jenže ze záměru tehdy sešlo.
Na svazích vede i naučná stezka Dolování v okolí Michalových Hor. Z ní je možné nahlédnout na některá důlní díla, jako například štola Svatá Barbora nebo Štěpán Šlik.
Tolik jen něco z mnoha památek a zajímavostí, které je možné v hornickém městečku poznat.
