Coby automechanik a autoklempíř pocítil potřebu zkusit fotografování a začalo ho to bavit natolik, že v krátkém čase vzniklo několik zdařilých sérií fotek, které ho dovedly až k filmovému průmyslu. Nicméně časově náročná, nikdy nekončící práce u filmu ho rychle vysála, a tak zakotvil coby provozovatel penzionu nedaleko Konstantinových Lázní. Focení, vlastnoruční tvorbu rekvizit a kostýmů však na hřebík nepověsil, u penzionu vybavil ve skále dříve prázdnotou zející jeskyni a v ní nabízí nejen procházku, ale zájemcům i případné focení.

Narodil se v Lukové u Chlumce nad Cidlinou, rodina pracovala v zemědělství a malý Pavel musel přiložit ruku k dílu. Často se zamyslel, v hlavě se mu rodily různé nápady, bujná fantazie roztáčela kolečka představivosti v hlavě na plné obrátky. „Jenomže mamka mě vždy srazila zase k zemi,“ vzpomíná Pavel. „Nefantazíruj a běž něco dělat,“ říkávala prý. Zároveň ho však vedla k lásce k divadlu a umění, neb sama ochotničila. Současně fungovala jako kostymérka, takže část domu patřila kostýmům. K tomu v Pavlovi objevila hudební nadání, několik let hrával na křídlovku v mládežnickém orchestru v Chlumci nad Cidlinou. Léta plynula, přišel teenagerovský věk. Sehnat džínový oblek byl problém, ale látku se sehnat občas zadařilo. A tak Pavel čím dál častěji sedal k šicímu stroji, aby sám sobě něco ušil. S tím se jen těžko smiřoval Pavlův otec, uchlácholil ho až Pavlův nástup do učebního oboru automechanik.

Nejlepší reprezentanty v uměleckých, sportovních a předmětových soutěžích a nejlepší žáky a studenty ocenilo vedení města Tachov.
Neváhali a pomohli. Mezi nejlepšími žáky ocenil Tachov i dva mladé hrdiny

V 18 letech založil rodinu a po vojně poprvé popustil více uzdu své fantazii, když začal stavět rodinný dům. Manželství nevydrželo, Pavel dům opustil a přestěhoval se za přítelkyní do Plzně, aby o něco později skončil v pronájmu ve Zbůchu, kde k bytu patřila i zahrada. Sedět s rukama v klíně nikdy neuměl. „Pracoval jsem na zahradě, ale pořád jsem si říkal, proč to vlastně dělám, když to není moje,“ vysvětluje, proč se necítil spokojeně. Dál pracoval jako autoklempíř, ve chvílích volna zkoušel psát erotické povídky a nevěděl si rady se životem. Kamarád mu tehdy zapůjčil zrcadlovku, aby zkusil focení. A tak v roce 2019 zašel fotit oslavy osvobození a došlo mu, že v téhle branži záleží na úhlu pohledu, jak fotografii postaví. Pokaždé fotí nějaký příběh člověka. To ho nadchlo natolik, že si zakoupil vlastní fotoaparát a přihlásil se do workshopu na Křivoklátě. A protože Pavel Motyčka je velmi akční, neváhal na workshop dovézt některé z kostýmů, kterých má matka, divadelní ochotnice, plné skříně. „Já prostě všemu chci dát nějakou přidanou hodnotu, ať to stojí, co to stojí,“ říká Pavel. Jeho nápad s kostýmy měl mezi účastníky velký úspěch stejně jako následně jeho zde vzniklé fotografie.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

V tu chvíli nabral jeho život nový směr. Chtěl především fotit. Zprávy o jeho šikovném oku, představivosti a nápaditosti se rychle rozběhly do světa. „Náhodně jsem při jednom z mých prvních větších focení zahlédl odraz na vodě a už jsem měl jasno, že tohle bych chtěl zkusit. Já se s ničím moc nepářu, když něco chci, tak po tom jdu. Obratem jsem si sehnal potřebné rekvizity a za týden už jsme tady v lomu fotili. Hrozně mě to bavilo,“ vypráví. „Vždy se ptám, proč mám to či ono dělat. Když už jsem jedno téma nafotil, chtěl jsem se posunout dál, spřádal jsem myšlenky na další příběhy, které by se daly nafotit. Tehdy jsem čekal na večerní světlo a prošel jsem se tady kolem lomu a náhodou jsem objevil trávou zarostlou jeskyni. Hned jsem věděl, že tohle je skvělé místo pro další série fotografií, a začal jsem sem jezdit po chvílích ji čistit a upravovat,“ vzpomíná. Dnes v již jeskyni zurčí malý vodopád, před jeskyní stojí obrovské ledové křeslo a k vidění je toho více.

Jeho fotografie na vodě chodících někdy i spoře oděných žen, elfek, upírek či čarodějnic, souboj Vikingů a dalších mytických a éterických bytostí brzo objevil filmový průmysl a Pavel dostal nabídku pracovat pro jednu zahraniční společnost. „V roce 2021 mne oslovili filmaři s tím, zda bych jim vyráběl rekvizity. Díky sociálním sítím objevili moje fotky i s komentáři, že rekvizity jsem si vyrobil sám, a protože jsem cítil potřebu udělat změnu, zařídil jsem si živnost a šel jsem do toho,“ říká Pavel Motyčka. „Bohužel jsem si trošku naběhl. Ukázal jsem, že jsem schopen improvizovat, vyráběl jsem často rekvizity z materiálů, které byly po ruce, jen aby se mohlo natáčet, a nikdo to neocenil. Chtěli po mně čím dál víc práce za skutečně málo peněz. Téměř jsem nespal, nesl jsem zodpovědnost za projekty, které firma připravovala pro Barrandovské ateliéry, a hrozně rychle jsem vyhořel,“ vypráví zklamaně.

Ze tří zůstala v okresním města pouze jediná poštovní pobočka. Pošta Tachov 1 v Hornické ulici.
Tachov má nově pouze jedinou poštovní pobočku. Ta provoz prozatím zvládá

Ve chvíli, kdy už měl práce u filmu skutečně plné zuby, ozval se kamarád. Nabídl mu, aby do jeho oblíbené lokality nejezdil stále jen na víkendy, že je k pronájmu penzion U Jezera. A začal ho lanařit, aby penzion vedle zatopeného čedičového lomu u Okrouhlého Hradiště zkusil vést. Příliš přemlouvání mu to nedalo. Od května je Pavel Motyčka opět v plném zápřahu, ale dělá to, co mu dává více smyslu. Postupně předělává osm pokojů v penzionu k obrazu svému a věří, že se hostům budou líbit a budou se vracet. Zejména když přilehlý lom nabízí možnost koupání a je možno odsud podnikat výlety nejen do nedalekých Konstantinových Lázní, ale i širokého okolí. Na jednoho však příliš práce. „Člověk se nesmí bát pustit si do života správného člověka, kterému věří. Já jsem sehnal Martina, který je nyní mojí pravou rukou, on se bude starat především o restauraci a bar,“ chválí svého společníka a dodává, že právě díky Martinovi se může více věnovat i okolí penzionu. „Čas na focení si také vždy najdu rád, bude-li zájem, ať už v jeskyni, nebo kdekoliv tady v okolí,“ nevzdává se svého koníčka. „Tohle místo je díky možnosti koupání v lomu veřejností navštěvované především v letních měsících. Já bych ho rád představil veřejnosti blíže, aby sem lidé jezdili celoročně. Rád bych dosáhl toho, aby sem k nám začaly jezdit na pobyt školy, především pak umělecké. Studenti by mohli v tomto nádherném prostředí rozvíjet svoji fantazii, rád jim k tomu zapůjčím jak jeskyni, tak další rekvizity, pro studenty počítám se slevou za pobyt,“ líčí svoje představy Motyčka. Penzion by chtěl časem přizpůsobil i pro svatby, kdy může zároveň nabídnout svoje služby právě jako fotograf netradičních žánrů. Jeho tvorbu mohou zájemci sledovat na sociálních sítích na profilu Bledě modrý svět. (šav)