Jak Deník informoval, v pátek večer náhle zemřel vedoucí Plánského biografu a filmový nadšenec Jiří Kalaš.

Čtenářům Deníku není Kalašovo jméno neznámé. Mohli se s ním setkat například před rokem, kdy Tachovský deník otiskl na pokračování jeho obsáhlý seriál věnovaný natáčení filmu Drsná Planina. Naprostá většina dobrodružného filmu režiséra Jaroslava Soukupa o životě na hranicích v brzkých poválečných letech se natáčela v exteriérech na Tachovsku. Například v Michalových Horách, Boru, Plané, Domaslavi a na mnoha dalších místech. Právě v hledání a doporučování exteriérů byl Jiří Kalaš filmovému štábu neocenitelným pomocníkem. A nejen v tom.

Vzpomíná Jaroslav Soukup

Režisér a producent filmu Jaroslav Soukup, který později natočil úspěšné filmy jako Discopříběh, Kamarád do deště, Láska v pasáži, Vítr v kapse, Pěsti ve tmě a další, se s Kalašem znal od studií.

„Byla to neobvyklá situace – k přijímacím zkouškám na Filmovou a televizní fakultu přišli ve vojenské uniformě dva mladíci. Jeden se jmenoval Jaroslav Soukup a druhý Jiří Kalaš. Potom spolu seděli v pražské hospodě na Újezdě a mluvili o filmech, které oba měli rádi, i o tom, jestli vůbec u zkoušek uspěli, nebo ne. To nevěděl žádný z nich. Bylo jaro 1967,“ vzpomíná na filmového nadšence režisér.

„Toho prvního na školu přijali a ten druhý, Jirka Kalaš, zůstal doma v Plané. Setkali jsme se až po dvanácti letech v roce 1979, kdy jsem začal na Tachovsku natáčet svůj první celovečerní film Drsná Planina. To už byl Jirka Kalaš ředitelem Okresní pojišťovny v Tachově, ale hlavně filmovým nadšencem, kterého znal celý okres,“ uvedl dále Soukup. „Ve volném čase, jako vedoucí kina v Plané, organizoval premiéry českých filmů, setkání s herci a režiséry, vedl si úžasný filmový archiv – prostě našel si cestu k filmu po svém a žil jím naplno,“ dodal.

Pro Jaroslava Soukupa byl podle jeho slov při natáčení Drsné Planiny nepostradatelný, protože znal Tachovsko a dovedl mnoho věcí zařídit. Velkou měrou tak přispěl k úspěchu filmu, který v roce 1980 získal na Festivalu českých a slovenských filmů hlavní cenu.

„První promítání filmu se samozřejmě konalo v plánském kině, které bylo několikrát za sebou beznadějně vyprodané, a Jirka z toho měl obrovskou radost. Jirka Kalaš miloval film, znal osobně všechny naše filmové režiséry a desítky herců, kteří díky němu přijížděli do Plané. Žil českým filmem přes čtyřicet let… až do pátku 11.února, kdy nečekaně zemřel ve svých 63 letech,“ uzavřel svoji vzpomínku Jaroslav Soukup.

Vzpomíná Zdeněk Troška

Dalším režisérem, který s Jiřím Kalašem spolupracoval a vděčí mu, jak řekl, za mnohé, třeba za objevení Světců, je tvůrce nezapomenutelných komedií Slunce, seno…, Kameňák, pohádek Z pekla štěstí, Princezna ze mlejna, ale i méně známých filmů Poklad hraběte Chamaré či Zkouškové období Zdeněk Troška.

„S Jirkou jsem mluvil v pátek. Hovořili jsme o mojí nové pohádce, že bychom udělali v Plané zase předpremiéru. Byl naprosto v pohodě, říkal, že se těší jak se bude večer dívat na Slunce, seno, jahody. No a ráno mi volal jeho bratr, že Jirka zemřel,“ popsal poslední rozhovor s Jiřím Kalašem režisér.

„V Jirkovi Kalašovi odešla velká osobnost. On byl obrovským milovníkem a znalcem filmu, a to nejen českého. Takových lidí je dneska méně než málo. Už ten jeho úžasný archiv českých, ale i zahraničních filmů. Třeba jeho sbírka vzácných ruských filmů se dneska hned tak nevidí. Byl to skutečně na slovo vzatý odborník,“ vyjádřil se.

Vedoucí plánského kina byl pro režiséra hlavně kamarádem. „Byl to úžasný kamarád a přítel. Hodně mi pomáhal, když jsme na Tachovsku točili Z pekla štěstí 2. Díky němu jsem objevil například zříceninu kláštera ve Světcích a mnoho dalších úžasných exteriérů. Pro propagaci filmu a kina udělal hodně a bude určitě chybět,“ vyjádřil se Deníku Zdeněk Troška.

Vzpomíná Jiří Fejt

Pro někdejšího novináře a současného šéfa umělecké agentury Erion Production Jiřího Fejta byl Jiří Kalaš vzorem. „Té zdrcující zprávě jsem nechtěl uvěřit. Vždyť je to jen pár dní zpět, kdy jsme s Jirkou seděli v plánském Mes Amisu na – jak jsme tomu vzletně říkali – pracovní večeři a mezi klábosením o malé i velké politice plánovali kulturní překvapení pro Planou – premiéru nebo předpremiéru nového filmu Zdeňka Trošky, která by proběhla v „jeho“ kině,“ uvedl pro Deník Jiří Fejt.

„Jirka moc stál o to, aby šlo o akci na vysoké úrovni, tak mne do toho zatáhl. Ostatně, jako do desítek a snad možná i stovek jiných věcí za těch asi třicet let, co jsme se blíže znali. V tom dobrém slova smyslu ovlivňoval můj život. Když jsem po vojně v roce 1981 začínal coby mladý novinář v našem jediném okresním tisku – v Tachovské Jiskře – byl to on, kdo mne ihned zatáhl do oblasti kultury, filmu a postupně mě seznamoval s řadou slavných i nenápadných lidí kolem toho všeho. Díky němu mohly vzniknout moje reportáže z natáčení řady filmů na Tachovsku,“ vzpomíná Fejt.

„Dal nás dohromady s Jardou Fikarem, tehdejším zpravodajem Čs. rozhlasu v Karlových Varech – to prý abych přičuchl i k práci rozhlasáků. Mnohokrát jsem si na to vzpomněl, když jsem později šéfredaktoroval ve dvou západočeských rádiích. I tady to byl on, kdo mi na mé rozpaky řekl – jdi do toho výběrového řízení, ty na to máš.“

Jiří Kalaš miloval kinematografii a všechno kolem ní. „Žasl jsem nad jeho rozsáhlým filmovým archivem i nad jeho hlubokými znalostmi z téhle oblasti. Nestydím se říci – byl to můj velký vzor. V přístupu k životu, ke svému okolí – ve schopnosti nadchnout lidi kolem sebe pro dobrou věc a umět ji perfektně zorganizovat. Jirko – budeš mi hodně moc scházet,“ řekl Deníku Jiří Fejt.

Nejbližší kamarád

K nejbližším kamarádům Jiřího Kalaše patřil majitel plánské tiskárny Petr Liebl. Odchod kamaráda jej velmi zasáhl. „Jirka byl mimořádný člověk. Prožil jsem s ním pětačtyřicet let blízkého kamarádství, zažili jsme spoustu krásných věcí, na které se nedá nikdy zapomenout,“ řekl Deníku.

„Dokázal mě vždy podpořit slovem. Hodně mi radil, třeba i ve věcech, do kterých jsem se pouštěl a řadu z nich bych bez jeho rady možná ani nedokázal.“

Podle Liebla chtěl Jiří Kalaš vždycky docílit toho, aby byli spokojeni druzí. „A na sebe už tolik nemyslel. V pátek večer jsme spolu ještě mluvili, byl úplně v pohodě. Jeho odchod byl hodně náhlý. Nikdy na něj nezapomenu,“ řekl Deníku Petr Liebl.

Kolega a kamarád

S Jiřím Kalašem se nesčetněkrát nejen pracovně setkala také ředitelka Městského kulturního střediska v Tachově Božena Vaňková. Byl jí kolegou i nadřízeným.

„Jirka Kalaš, to byla hora dobroty, srdečné laskavosti, člověk neuvěřitelných znalostí… Kamarád každým coulem, skvělý šéf a vynikající kolega,“ charakterizovala ředitelka zesnulého.

„Měla jsem tu čest pracovat pod šéfem panem Jiřím Kalašem, pracovat s kolegou Jirkou Kalašem, v neposlední řadě spolupracovat se zapáleným filmovým znalcem. Cením si našeho dlouholetého, mimořádného přátelství. Jirko, budeš mi moc chybět,“ uvedla Božena Vaňková

Kino neosiří

Městské kulturní středisko v Plané se bude podle vedoucí Mileny Kráčmarové snažit provoz kina zachovat tak, jak byl, tedy promítání třikrát týdně, včetně filmového klubu, jehož první letošní představení se koná tento týden ve středu.

„Pan Kalaš připravoval různé další projekty, třeba zmiňovaná předpremiéra nové pohádky Zdeňka Trošky. Věřím, že se tato předpremiéra v Plané uskuteční, chceme v tom určitě pokračovat,“ sdělila Deníku Kráčmarová.

Pro plánskou kulturu byl podle ní Jiří Kalaš nepostradatelný. „Kino, to byl jeho život. Loni slavilo padesát let od založení a on se svými spolupracovníky připravil spoustu zajímavých akcí k tomuto výročí. K tomu kinu zkrátka patřil. V Jiřím Kalašovi odešla osobnost, duše Plánského biografu,“ řekla k náhlému úmrtí Milena Kráčmarová.

Poslední rozloučení s Jiřím Kalašem se uskuteční pouze v úzkém kruhu rodinném, město nicméně uvažuje o pořadu, kterým by v kině byla vzdána pocta této náhle zesnulé osobnosti českého filmu.