Předsedkyně německých vysídlenců p. Steinbachová se opět nechává slyšet. Prezidenta Václava Klause nedávno obvinila, že skutečné zločiny nechce vidět, Polsko obvinila ze zjevného nezájmu o uvolnění vztahů s Německem, a polské vládní strany dokonce přirovnala k německým neonacistickým organizacím. A exprezidenta Beneše obvinila, že to byl on, kdo zaprodal naši zemi Stalinovi.

Jde o vážná slova, protože od skončení války, která tak zpustošila svět a hlavně Evropu, uplynulo už více než půl století. Protože se v politice rychle zapomíná, připomeňme si pár skutečností. Druhou světovou válku vyvolalo hitlerovské Německo, které se na ni několik let připravovalo, a jejím cílem bylo ovládnutí světa Německem. Ovládnutí jak teritoriální, tak i rasové. Byla to válka, v níž přišly o život desítky milionů lidí, hlavně mladých, a další desítky milionů prožily nevýslovné utrpení.

O způsobu myšlení paní Steinbachové a lidí jí podobných, a hlavně o cílech jejich myšlení si lze obnovit představu na základě důležitých skutečností. Dlouhá desetiletí po válce a možná ještě dnes nebyli dezertéři z wehrmachtu rehabilitováni. V důsledku toho ti dezertéři, kterým se podařilo to přežít, ani pozůstalí po nich, neměli a ještě nemají nárok na důchod. Dezertér – nejčestnější Němec Naproti tomu pozůstalým po padlých příslušnících wehrmachtu a SS se důchody vyplácely a vyplácejí.

Když si člověk uvědomí, že právě mezi dezertéry byli ti nejčestnější Němci, tak není to důvod k zamyšlení? A připomeňme si slova A. Hitlera o dezertérech: „Pravda, voják zemřít může, ale dezertér musí…“ Nedávno chtělo jedno německé město odepřít Hitlerovi čestné občanství. Ukázalo se, že věc není tak jednoduchá. Do věci se museli vložit právníci. A ukázalo se, že německých měst pyšnících se tímto čestnýmobčanstvím jsou tisíce. Kdo rozbíjel naši krásnou vlast Za další si zde uveďme názory novináře Benjamina Kurase z Londýna: „V posledních svobodných volbách v roce 1938 hlasovalo bez donucení 88 procent sudetských Němců pro Henleinovu nacistickou stranu, jejímž programem bylo rozbití čs. republiky, včlenění do Říše a germanizace českého prostoru.

Přes 90 procent jich pak po Hitlerově přepadu svobodně přijalo občanství nacistické Říše.“ Odsunuto bylo sudetských Němců přibližně stejné procento – nebyli to ale už odsouvaní spoluobčané, nýbrž občané nepřátelského státu!!! A názor K. Henleina: „Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty. Historie jednou vynese svůj soud – sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.“ Slova o likvidaci Československa obsahově připomínají vraha vlastních rodičů, který žádá soucit, protože je sirotek.

Je dobře, že jednání paní Steinbachové začíná vadit i některým německým politikům. Ale co my? Proč zase mlčíme, ač už nemusíme? Opět jsme my, „udatní“ Čechové, daleko za Poláky, i jinými. Chování předáků sudetských Němců i Václava Havla kritizuje i řada lidí v zahraničí. Např. G.E. Glos, profesor práva ve Washingtonu.