Žijí kolem nás. I v uspěchané a mnohdy překotně se vyvíjející době si najdou čas na své koníčky, zájmy a záliby. Obětují jim čas i nemalé prostředky. Další z rozhovorů kategorie, která by se dala nazvat můj velký koníček, poskytl Deníku Libor Marek z Přimdy. Podnikatel, bývalý moderátor regionální rozhlasové stanice a hlavně fanda do historie. A to ne ledajaké, historie oplývající často krutostí i krásou středověku.

Jak se z moderátora stane amatérský badatel?

Jednoduše. Stačí, když přijdete o práci, změníte prostředí a více se začnete dívat kolem sebe. Již několik let jezdíme s rodinou po hradních zříceninách a hledáme zajímavé artefakty. Například nápisy na kamenech, zbytky budov anebo torza hradeb. Ty pak srovnáváme s půdorysnými plánky pánů Hebera a Sedláčka, kteří v polovině 19. století, respektive na jeho konci zachytili mnohem více, než nyní můžeme spatřit. Pak už nastupuje představivost a fantazie. Navíc moje přítelkyně umí skvěle kreslit, takže čas od času zhotoví hmotovou rekonstrukci dané lokality.

Co vás přitahuje na historii?

Na historii mě nejvíce baví hledání souvislostí. Ono všechno souvisí se vším. Jeden příklad za všechny. Přesně před rokem mě napadla myšlenka natočit dokumenty o zříceninách hradů. Oslovil jsem kamaráda Pavla Kalistu z Klatov, který točí i pro Toulavou kameru. Dali jsme dohromady termín, místo natáčení a základní osu pořadu. Začal jsem psát scénář, jenže chyběl mi parťák. Shodou okolností jsem narazil na Josefa Babku z Roupova u Přeštic, jenž studoval archeologii a hrad Roupov byl jeho srdeční záležitostí. Slovo dalo slovo a za několik měsíců bylo hotovo. Teď se těšíme na premiéru DVD filmu, která proběhne pravděpodobně na nádvoří roupovského hradu. O termínu budu čtenáře rád informovat.

Máte vztah k Přimdě, dokonce jste tam uspořádal předsilvestrovský výšlap, který navštívilo asi třicet lidí. Co se dá najít na kopcích kolem Přimdy?

Kopce kolem Přimdy jsou velice zajímavé, protože skrývají spoustu nezodpovězených otázek. Například, kde přesně stávaly tři strážní věže na Šibeníku, kde se nacházelo předsunuté opevnění hradu anebo přesné místo šibenice. Posledně uvedenou záležitost, to znamená šibenici, jsme lokalizovali společně s kronikářem Josefem Rídlem, kterému patří můj velký dík. I když počasí, které nás na těchto místech zastihlo, bylo jako ze Smolné knihy. Pokaždé přišly černé mraky, silný vítr, hustý déšť a jednou dokonce krupobití. Jakoby nás něco nebo někdo na tomto tajuplném místě nechtěl. Více ale už neprozradím. Pokud vás toto téma zajímá, zadejte internetovou adresu mujpruvodce.webnode.cz. Stačí kliknout na jméno Libor Marek a jsem u vás doma s kompletní nabídkou výšlapů.

Kde jsem vypátral takové informace, jako o katovně?

Prvotní impuls byly písemnosti, které zanechal Ing. Jiljí Andrš. Krásně se zmiňuje o Přimdě a okolí. Škoda, že už není mezi námi. Rád bych se ho zeptal na spoustu věcí, ale bohužel smrt byla rychlejší než jakákoliv moje otázka. Další zprávy o popravách, jménech a katovně jsme překládali z německy psaných zdrojů. Doslova a do písmene se tam píše, že katovna stávala blízko šibenice. Její využití ztratilo význam s reformami Marie Terezie, takže k roku 1790 se udává už jen jako opuštěná.

S tématem souvisí hrdelní právo na Přimdě. Povězte nám něco o této smutné záležitosti…

Hrdelní právo na Přimdě je spjato s rokem 1592, kdy se stala právoplatným městem. Jednotlivé procesy a rozsudky se psávaly do takzvaných Smolných knih, které bych rád prozkoumal, pokud ještě existují. Bohužel L.P. 1693 na Přimdě vypukl velký požár a mnohé písemnosti zmizely. O století následujícím už víme o trochu více. Poslední popravy jsou evidovány v letech 1721, 1726 a 1743. Jeden muž byl oběšen na šibenici a dvě ženy byly sťaty mečem. Pravděpodobně na stínadlech, což je místo několik desítek metrů od šibenice. Spolu s přítelkyní Andreou a dcerou Eliškou jsme na tomto místě objevili ve skále tesané schody, které nasvědčují tomu, že zde stávalo pódium smrti na stínání hlav. Určitě více by nám ukázal archeologický průzkum. Možná by objevil hrob nebo ostatky Kunigundy Nachmaninové, jenž byla nejprve popravena mečem, pak probodnuta dřevěným kůlem do srdce a nakonec zahrabána do mělkého hrobu katovými pacholky.