Velký podíl na rekonstrukci má i místní občanJosef Richtarik. „Hlavním podnětem v osmaosmdesátém byla má maminka. Kostel byl tenkrát v havarijním stavu a měl se bourat. Prosila mne, abychom s tím něcoudělali,“ říká Richtarik. S kamarády se pustili do opravy střechy. „Já jsem se zasloužil jen o tu střechu. Museli jsme tenkrát zvedat i věž kostela, která tlačila na krov,“ říká Richtartik. „Peníze jsme sháněli, kde se dalo. V osmdesátém devátem jsme dokázali za jeden den umístit střechu. Byla to na tehdejší dobu ukázková práce,“ dodal. Dobrovolníci střádali korunku ke korunce. „Chodili jsme nejdřív od chalupy k chalupě. Dnes už je to lepší. Nějaké peníze přicházejí z Německa, hodně se vybere i na místní pouti,“neskrývánadšení.

Podobně zapálení spolupracovníci jsou prý i jinde. „I v Chodové Plané či v Lestkově jsou lidé, kteří se snaží o záchranu těchto památek,“ uvedl Jaroslav Šašek, farář, který spravuje kostel v Zadním Chodově. „Za podobné lidi jsem rád. Je to bláznivé se do něčeho takového pouštět. Je to společnázáležitost,“ uvedlfarář. Poslední etapa, fasáda, přišla na dvě stě padesát tisíc korun. Obec každý rok přispívá desítkami tisíc. „Letos jsme faráři poskytli padesát tisíc korun. Na opravě se podílela kromě obce i farnost a biskupství,“ vyjmenovala Václava Květoňová, starostka Zadního Chodova. „Pepa Richtarik je hnacím motorem. Bez něho by kostel už dávno spadl. Denně natahuje hodiny. Jak může, objeví se na obecním úřadě a žádá o peníze,“ dodala starostka. „Opravdu chodím každý den natahovat hodiny. Je to můj závěr dne. V půl osmé večer se podívám o kolik se rozcházíme a kolem deváté to jdu poštelovat,“ říká Richtarik. Žádný automat. „Vše dělám ručně. Teplo dokáže přístroj pěkně pobláznit. Hodiny potřebují denní seřizování. Předcházíme se o patnáct vteřin,“ dodal. „Znovuobnovení kostela není jen má zásluha. Rád bych poděkoval všem, kteří přiložili ruku k dílu. Byla to kolektivní práce. Mám z toho radost,“ vyjádřil svůj dík Richtarik.