„V roce 2003 jsem viděla inzerát, který zval na kurz břišního tance. Shodou okolností ho četla i moje kamarádka, a tak jsme se domluvily, že to zkusíme,“ popisuje paní Dana první z impulsů. Tou dobou shodou okolností do Tachova jezdila lektorka, která tento tanec učila na Základní umělecké škole v Domažlicích. „Dost mě to bavilo, takže mě mrzelo, že po nějaké době jsme musely skončit, protože Vendulka, tak se lektorka jmenuje, otěhotněla, a nemohla nás dále učit. Tak jsem dva roky jezdila na klasický kurz do Plzně.“

Jedné účastnici tachovského kurzu se také nechtělo skončit, tak se domluvily. „Našla jsem v Plzni lektorku, u které jsme si udělaly certifikát a mohly jsme začít učit tanec. Vyrobily jsme si letáčky a samy je roznesly po Tachově. Zajistily sál a čekaly, jestli se někdo ozve,“ dále vypráví o začátcích a dodává, že byly překvapeny, když se přihlásilo hodně žen, takže nakonec je učily po skupinkách dva dny v týdnu.

Netopýří obyvatelé přírodní rezervace Diana
Nečekaný objev: rezervaci Dianu obývá osm druhů netopýrů, i velice vzácných

Aby ale tachovské orientální tanečnice načerpaly další zkušenosti, jezdily do Plzně do Centra tance na semináře. „Někdy to bylo opravdu náročné, zvláště pokud tam vyučovala lektorka z Prahy. Musím dodat, že někdy s námi jezdily i některé účastnice kurzu, který jsme vedly tady v Tachově. Takže jsme si užily i hodně legrace. Nějaký čas jsme navíc jezdily vyučovat i do Plané.“

Tělo není zvyklé na takový druh pohybu

Ovšem to byly začátky a podle Dany Volákové nebyly nijak jednoduché. Tanec se totiž skládá z mnoha prvků navzájem propojených. „Některé se naučí tak nějak přirozeně lehce, ale některé se musí hodně trénovat, aby vypadaly tak, jak mají vypadat. Naše těla nejsou v těchto zeměpisných šířkách zvyklá na takový druh pohybu, takže někdy to bylo opravdu těžké. Ale ta radost a pocit, když se zadaří, je opravdu krásný,“ poukazuje tanečnice Dana.

Záliba v tanci není ale jen vlastní tanec a cvičení, ale také studium a teorie. „Při vyhledávání původu a vzniku orientálního tance jsem se dostala k zajímavým informacím, které se v některých pramenech liší, ale v podstatě se shodují v důvodu vzniku, a není to sváděcí tanec v harému před sultánem. Ale to je na dlouhé vyprávění minimálně na nějakou přednášku, kdyby byl zájem…“ dále poukazuje a popisuje co to orientální tanec vlastně je. „Orientální tanec, též nazýván břišní tanec, pochází se Středního východu a má mnoho druhů, které se liší v závislosti na místě původu, kostýmech a provedení. Rozděluje se i podle provedení. Nejznámější je Raks sharqi, saidi, baladi, khaleegy, americký tribal, indický Bollywood dance a další. Pak se liší podle rekvizit, které se k tanci používají, závoj, vějíř, hedvábné vějíře, hůlka, činelky, šavle, šamadán, neboli svícen, který se dává na hlavu, svíčky a další. Některé tanečnice používají k tanci živého hada.“

Památný křížek u Plané povalili vandalové
Památný křížek u Plané povalili vandalové, lidé k němu nosili svíčky i květiny

Obě kamarádky mají za sebou už řadu vystoupení, na to vůbec první vzpomíná paní Dana s úsměvem: „I toto bylo veliká náhoda. Měly jsme pocit, že toho moc neumíme, ale přece jen asi tři tanečky jsme nacvičené měly, tak jsme si dodaly odvahu a zatancovaly na narozeninové párty. Když jsme získaly nějakou tu jistotu, pořídily jsme si s kamarádkou i hezké kostýmy, protože bez toho to není ono.“

A pak vystupovaly na plese, vánočním večírku nebo při různých příležitostech v pečovatelských domech v Tachově. Jednou v komponovaném pořadu ve Stříbře nebo na Pivních slavnostech v Krásném Údolí u Černošína.

V začátcích působení orientálních tanečnic v Tachově, chodilo do jejich kurzů hodně žen i dívek. Naučit se zvládat prvky a vzájemně je propojovat, není ale jednoduché a trvá to delší čas, než se tělo uzpůsobí zvláštním pohybům. „Bohužel i do našeho města přišel jiný druh sportovní aktivity, a ženy, které měly pocit, že jim tanec nejde, nebo je neuspokojuje, odešly. Někdo si možná myslí, že pro pocit, že pro sebe něco dělá, musí se unavit a pokud možno hodně zpotit.“

Ze skupiny nakonec zůstaly orientálnímu tanci věrné dvě kamarádky z Tachova. „Nás to baví a líbí se nám to, takže si tancujeme, nyní z důvodu současné situace, jen pro sebe. Učíme se nové tance a máme radost samy ze sebe, když se naučíme nový taneček. Bohužel ho nemůžeme nikde ukázat. Možná někdy…“

Autor děkuje správě zámku Bor za možnost pořízení fotografií a videozáznamu z vnitřních prostor.