Divišovi se usadili v bývalé škole. „Jsme tady zhruba od třiasedmdesátého roku a tahle bývalá škola byla ruina, když jsme ji kupovali. Neměla okna, dveře… Pomalu jsme to dávali dohromady, aby se tu dalo bydlet,“ řekl Deníku.

A dodal, že v hrozném stavu byla celá ves. „Všechno bylo zarostlé, zpustlé, muselo se kácet, rovnat terén.“

Hostíčkov se podařilo dát do pořádku. Osada je několik kilometrů od Michalových Hor, v nadmořské výšce kolem 650 metrů. Trvale tu žije jen několik obyvatel, zbytek osazenstva tvoří chalupáři z různých míst – i z Prahy, či Kladna. Jejich bydliště jim připomíná dřevěný sloupek se směrovkami jejich měst. „Nám se tu moc líbí, je tu také čistý, zdravý vzduch,“ okomentoval Diviš prostředí v Hostíčkově.

Víska to není jen tak ledajaká. Upoutá i ty, kteří by jen projížděli. Na upravené návsi totiž při silnici stojí autobusová zastávka plná knížek a kousek dál hospoda v podobě roubenky, která se jmenuje „Bezbab“.

To vše je dílem osadníků a chalupářů. „Udělat knihovnu ze zastávky byl nápad jednoho souseda. Autobus sem ještě donedávna jezdil, ale vlastně tu nikdo nenastupoval, ani nevystupoval. Teď už tu autobus nejezdí a napadlo nás využít zastávku takhle. Udělaly se police, dalo se tam pár knížek a lidi se tu zastavují, občas si nějakou knihu vezmou, víc jich ale přivážejí.“

Také hospoda je společným dílem. „Také vznikla před řadou let. Dříve tam byla zemědělská váha. Ale když se přestala používat, propadla střecha. Takový pomník jsme ve vsi mít nechtěli, tak jsme si celou hospůdku sami postavili,“ uvedl Pavel Diviš.

Výčet toho, co osadníci společně udělali, je dlouhý. Ze země vykopali pomník obětem první světové války a ve spolupráci s městysem Chodová Planá mu vytvořili důstojné místo, sami si také opravili kapličku v zatáčce pod návsí.

Obyvatelé si v osadě, která je poněkud stranou civilizace, pomáhají i navzájem. „Když jsme se ženou na podzim onemocněli covidem, sousedé nám jezdili nakoupit, ptali se, jestli něco nepotřebujeme, taková je tady solidarita.“