První byl údržbářem na statku a druhý svého času předsedal místnímu národnímu výboru. „Ceny jsme jim udělili za celoživotní snahu o rozvoj Ošelína," upřesnil starosta Jiří Šefčík.

Shodou okolností, oba v sobotu oslavili narozeniny. Panu Melicharovi je devadesát a panu Melichovi chybí do osmdesátky rok. „Chceme, aby i starší občané viděli, že na ně obec nezapomíná, že si jich dovede vážit. Oni si to zaslouží a i přes jejich pokročilý věk dovedou svou obec reprezentovat," vysvětlil Šefčík. Přinášíme vám životní příběhy obou oslavenců.

Ladislav Melich, 79 let

Pan Ladislav Melich přišel do Ošelína v srpnu 1945 z Nové Vsi u Nepomuku, kde se narodil. „Tehdy tady rodiče zabrali hospodářství. Jenže v roce 1947 mi zemřel otec, mě tak nezbývalo nic jiného, než matce pomoci," řekl. Aby se lépe uživil, udělal si řidičský kurz na traktor a nastoupil do statků. Později si ještě udělal střední zemědělskou školu, kterou zakončil maturitní zkouškou. Na statku se stal technikem a později, v roce 1963 se stal šéfem. Tím byl do roku 1993. Tehdy pod ním pracovalo 130 lidí, kteří obhospodařovali na tři tisíce hektarů polností. „Měli jsme perfektní výnosy, chovali jsme dva a půl tisíce býků. A to všechno se muselo uživit," připomněl pan Melich, který se koncem osmdesátých let stal i předsedou místního národního výboru. „Myslím si, že za to, co jsem pro obec udělal, se rozhodně nemusím stydět." Ladislav Melich také nechal před lety opravit místní zámeček. Byl asi tím posledním, kdo se o rozkvět místní pamětihodnosti zasloužil. Dnes je z něj jen torzo, ze kterého trčí několik komínů. „Tehdy jsem na to dostal půl milionu korun. Museli jsme udělat fasádu, okna i střechu. Dříve se tam děla veškerá obecní kultura. Byl tam sál, kino, škola, pošta i restaurace," vyjmenoval. Dnes se Ladislav Melich věnuje zahrádce a drobnému zvířectvu. „Na zahrádce jsem vypěstoval skutečně všechno možné," pochlubil se na závěr.

František Melichar, 90 let

„Já jsem v životě dělal všechna řemesla, která existují," začal vyprávět pan Melichar, který se v roce 1940 vyučil kolářem. „Ve dvaačtyřicátém roce jsem odešel do Německa jako totálně nasazený, nepamatuji si ale kam přesně," pokračoval. Do Čech se vrátil po válce, v roce 1945 a usadil se v Plezomu. O šest let později přišel do Ošelína. Od roku 1948 pracoval u Státních statků. „Měl jsem to určeno, dělal jsem údržbáře. Za socialismu jsem byl i zdejším tajemníkem," uvedl. Pan Melichar dnes nemá žádné koníčky. „Nikdy jsem neměl čas, pro mě byla prioritní rodina. Rodina byla mé krédo," podotkl a vyjmenoval pár tipů, jak se dožít tak vysokého věku. „Nekouřit, nepít a nebrat nějaké drogy. Alkohol nemám ani rád. Dlouhověkost si dělá každý sám a alkoholici si život jen zkracují," zmínil. Devadesátiletý František Melichar vychoval se svou ženou tři děti, dva syny a dceru. Později se dočkal i vnoučat a pravnoučat.