Dálnice, kterou projíždějí řidiči z Plzně ke svým cílům na Tachovsku, sice ušetří oproti starým okresním silnicím spoustu času, bohužel, připraví člověka rovněž o nesmírný kus romantiky.

Ten čekal každého v neuvěřitelně se kroutících zatáčkách pod vrchem s pozůstatky hradu Třebel u Černošína a hradolog za volantem lapený pohledem na romantickou scenérii nikdy nevěděl, jak sladit kroucení ovládacího prvku vozu s otáčením krku pod zvědavou hlavou. I když laik by možná jen trochu spustil koutky úst při pohledu na zajímavý štít obrovské sýpky tyčící se v místě někdejšího hradu. Třebel, jejíž podobu dokonce zaznamenali dva doboví rytci v časech kruté třicetileté války, která vlastně přinesla definitivní zkázu kdysi pevného hradu. Doboví obrazoví reportéři svou dostupnou technikou vytvořili realistické podoby hradu i schematičtější vyjádření bitevních scén hned na dvou rytinách! Podzřelým autorem je s vysokou pravděpodobností významný rytec poloviny 17. století Merian. Vycházel však nejspíš z kvalitních předloh.

V neděli 18. srpna roku 1647 se v blízkosti Třebele střetla císařská armáda pod velením generálů Holzapfela, Montecuccoliho a Jana de Wert se švédským vojskem, jemuž velel známější generál Wrangel. Není divu, že se boj zapsal i do análů celého rozsáhlého konfliktu, jenž sužoval Evropu přece jen déle, než pouhých třicet let, které mu daly jméno. Stateční Švédové nalezli za hradbami Třebele své útočiště a hrstka dvaceti vojáků se bránila až do 20. srpna 1647, kdy dělostřelbou poničené zdivo navždy pohřbilo dvanáct z nich. Popravdě, švédský velitel do poslední chvíle doufal ve vysvobozující příchod vlastních vojsk.

V důsledku válečné události nechal císař Ferdinand III. vydat nařízení, jímž měla být Třebel zcela zbořena, aby se podobná situace nemohla nikdy opakovat. Na nelehkou robotu museli okolní páni vyslat velké množství poddaných. Literatura uvádí, že jen opat nedalekého kláštera v Teplé dal k dispozici paže hned šedesáti mužů. Nešlo o žádnou legraci. Během prací, když se nečekaně uvolnilo padající zdivo, zemřeli v sutinách například tři nebozí tesaři. Císařovým rozhodnutím z 9. září 1648 bylo neblahé dílo dokonáno a Třebel zmizela z povrchu kopce. I když ne tak docela. Na místě, hospodářsky spojeném s panstvím spravovaném z trpístského zámku, vyrostla doslova gigantická sýpka, která svou délkou více než šedesáti metrů nepřestává dodnes udivovat milovníky historických staveb. Zmiňována bývá již k roku 1780 a jako nejpravděpodobnější stavebníci se jeví Sinzendorfové, jejichž kamenný znak byl druhotně vsazen do nároží budovy lesovny, sousedící v areálu se sýpkou.

Ve zdivu sýpky bylo použito i velké množství materiálu a cenných kamenných prvků z původního hradu. Při sýpce se uchovalo také několik málo pozůstatků z hradních budov či opevnění. Pár sklepů, téměř neznatelné zbytky hradeb a terénní stopy po obranném příkopu a jeho valech. Dnes nalezneme v bezprostřední blízkosti hradu celou řadu rekreačních objektů.

David Růžička