Paní Jarka čekala sedm let, než se z řadové pracovnice u německé firmy vypracovala až do vedoucí funkce.
Dnes, když má na starost kompletní výrobu a řídí pětadvacet zaměstnanců, má před sebou nelehké rozhodnutí – zda ve svých třiceti letech riskovat ztrátu vydobyté pozice, odejít na mateřskou a zůstat tři roky doma.


Nebo zda se co nejrychleji do práce zase vrátit a přemluvit manžela, aby šel na mateřskou dovolenou on.
„Pokud nebude manžel ochotný obětovat svoji kariéru, zničím tu svojí,“ říká mladá žena.
Její firma je malá a firemní školku zřizovat nebude.


A nikde na Tachovsku neexistuje bohužel možnost, jak nechat ohlídat dítě v batolecím věku tak, aby oba rodiče mohli chodit do práce.
Také možnost dát hlídat dítě třetí osobě, například jiné mladé matce na mateřské, nepřipadá většinou v úvahu.
„Znamená to svěřit dítě úplně cizímu člověku. To bych neudělala, neznám nikoho tak spolehlivého, abych mu dala hlídat třeba roční dítě,“ říká paní Jarka.
Netají, že závidí kolegyním, které mají tchýně, nebo vlastní matky v důchodu.
„Babička je vždycky nejlepší řešení, a navíc nic nestojí,“ říká žena.


Jana Šatrová z Tachova to potvrzuje.
„Dědeček nebo babička jsou dokonce nejlepší řešení, lepší než mateřské školky, ve školce dítě jen každou chvíli onemocní,“ tvrdí. Pro mladé matky má tato žena pochopení. „Umím si představit, jak jsou šéfové firem nadšení, když matky končí brzy jen proto, aby vyzvedly dítě ze školky,“ říká.
Výběr mezi kariérou a mateřstvím musejí v příhraničí dělat stovky žen každý rok. Většinou to končí tak, že svou kariéru obětují pro naplnění role matky.
„Problémy však tyto ženy mají i v dalším životě. Péče o děti je totiž jedním z limitujících faktorů při hledání práce. I když firma ženu po mateřské dovolené musí vzít zpět, může se s ní také rychle rozloučit, stačí aby děti byly často nemocné,“ říká ředitel Úřadu práce v Tachově Jaroslav Stehlík.
Na Tachovsku je nyní nízká nezaměstnanost, firmy mají obrovský objem zakázek a spíše mají problém s hledáním schopné pracovní síly.
To nicméně neznamená, že nějak horlivě poptávají ženy.


„V naší evidenci čítající přes dva tisíce nezaměstnaných, tvoří 46tiprocentní podíl právě nezaměstnané ženy,“ připomněl Stehlík.
Další záludnost spočívá v tom, že v příhraničí je řídká dopravní obslužnost. Žena tedy musí vlastnit řidičský průkaz, automobil a do práce dojíždět. V opačném případě se záhy zařadí do zástupů nezaměstnaných.