Žijí kolem nás. I v uspěchané a mnohdy překotně se vyvíjející době si najdou čas na své koníčky, zájmy a záliby. Obětují jim čas i nemalé prostředky. Další z rozhovorů kategorie, která by se dala nazvat můj velký koníček, poskytla Deníku Eliška Nejdlová z Trpíst. Profese se jí stala koníčkem na celý život. Tím je zahradničení a v posledních deseti letech se specializuje na pěstování pelargonií. Po studiích na Střední zemědělské technické škole v Kopidlně hledali spolu s manželem zaměstnání. A protože i manžel Milan je zahradníkem, našli práci v Konstantinových Lázních, kde zakotvili na celých dvacet let. Tři roky zahradničila paní Eliška také na zámku v Trpístech a poté vystřídala další profese až do důchodového věku. Zahradě ale zůstala věrná a oporu ve své zálibě má i u svého manžela, který v současné době zahradničí v plzeňské botanické zahradě. Náš region obohatila pěstitelka pelargonií o výstavy konané přímo na zahradě v Trpístech. Ta první se jmenovala příznačně: „Kytičky naší babičky."

Co je zajímavého na pelargoniích?

Je mnoho odrůd a všechny pelargonie mají svůj půvab. Existují i sukulentní pelargonie a to by nikdo nevěřil, že toto jsou pelargonie. Krásu najdete na každém jednotlivém květu.

Kdy jste se začala zajímat o pěstování pelargonií?

Bylo to v roce 2003. V tom samém roce, co byla u Českého zahrádkářského svazu založena Specializovaná základní organizace Pelargonie při Územní radě v Berouně. Letos slavíme společně deset let a rádi uvítáme nové členy a členky, všechny příznivce pelargonií.

Jaký je ve stručnosti váš zahradníkův rok?

V období kolem Vánoc mám malinko klidu. V únoru začínají rašit starší rostliny nebo semenáčky a tím začíná i práce. Pak na přelomu března začíná přesazování. A pak celý rok se starám o to, aby rostly a kvetly. V srpnu pomalu začínám připravovat rostliny k zazimování. Začíná se tou dobou řízkovat. I když v podstatě mohou pelargonie zůstat venku i do prvních mrazíků.

Desítky, stovky pelargonií. Kde je máte přes zimu?

Dokud nejsou veliké mrazy, tak je mám ve skleníku. Ovšem, když jsou veliké mrazy, tak je musím vzít i k sobě domů, a pak jsou v podstatě po celém domě.

Za půvabem pelargonií chodí lidé i k vám na výstavu. Tu pořádáte u sebe doma na dvoře a zahradě. I když je to ještě daleko přesto, kdy bude zase otevřeno?

Výstava je vždy, když je u nás v Trpístech pouť. Tou dobou je také otevřený zámek. Proto jsem výstavu nasměrovala na červenec. K nám na vesnici normálně mnoho lidí nepřijde, na pouť ale ano. Na zahradě mám pak uspořádané pelargonie, aby to mělo řád. Jsou rozdělené podle druhů. Obyčejné, vzpřímené, převislé, sukulentní, anglické… Celkem přes padesát odrůd.

Kdy vám dá váš koníček nejvíce zabrat?

Zimní období a přezimování. Protože pár věcí odejde, je to těžké.

Doma mám pelargonie, a co teď v zimě nejvíce potřebují?

Nenechávejte je ve velkém chladu, ve tmě a v hodně veliké vzdušné vlhkosti. To opravdu nemají rády. Pelargonie musí mít hodně světla a přiměřenou, spíše mírnou zálivku, a teplotu od deseti do dvanácti stupňů. Na zimu je dobré přihnojit draselnými hnojivy.

Dobře. A v létě? Jaký je recept na dobré pěstitelské úspěchy?

Pelargonie mají rády světlo, sluníčko jim nevadí. U kořenů musí mít ale zastínění. Trošku před květináč něco představit, aby se sluníčko neopíralo do květináče a příliš neprohřívalo kořeny. To neplatí u anglických muškátů. Ty chtějí polostín a nemají rády deště. Důležité je správně hnojit fosforečnými hnojivy.

Už v lednu mohu mít představu krásných barevných letních balkonů plných pelargonií. Co mám udělat, aby truhlíky byly v létě plné květů?

Budete potřebovat substrát a sazeničky. Nekupujte ten nejlevnější v supermarketu, s tím nemám dobré zkušenosti. Je lepší nakupovat jak sazeničky tak substrát u dobrých zahradníků. Další možnost je udělat si vlastní z domácího kompostu.

Množit pelargonie je možné řízkováním. Seříznete je pod kolínkem a necháte je do druhého dne zaschnout. Pak je možné sázet rovnou do země či substrátu na řízkování.

Zažila jste někdy chvíli, kdy pro vás bylo těžké pokračovat v pěstitelství pelargonií?

Určitě jsem takovou chvíli zažila. Vždy jsem se ale nakonec ke kytičkám vrátila. Nedělám to pro peníze a říkám, že je to drahý závodní kůň. Pěstování pelargonií je mojí velikou radostí.