Celý život se Ivan Houf z Nového Sedliště věnuje chovu psů. Od začátku devadesátých let minulého století se v chovu specializuje na americké pit bull teriéry a anglické bull teriéry a kvůli tomu se také přistěhoval na Tachovsko. Původní profesí pasíř je dnes ve svých šestašedesáti letech majitelem psího penzionu a specializuje se na výcvik strážních a pracovních psů. O tom, zda pit bull teriér je agresivní bojové plemeno a o vlastních úspěších vyprávěl v rozhovoru pro Deník.

Jsou opravdu pit bull teriéři tak krvelačné plemeno, jak je nám někdy předkládáno?

Americký pit bull teriér není vůbec krvelačné plemeno. Dokonce i psi, kteří zápasili v arénách, tak na lidi neútočili. Dokonce ten pes, který útočil na lidi, tak byl usmrcen. V ringu byli dva majitelé a rozhodčí, i z dvaceti centimetrů se dívali, jak ti psi bojují. Tím nechci propagovat takové zápasy, jen upozornit na povahu psů. Také před zápasem majitel jednoho psa koupal psa svému soupeři. To, aby v srsti nebyly nějaké drogy. Psi museli být absolutně neagresivní vůči lidem. Vybírali se jedinci v chovu, kteří nikdy necouvli, nebáli se, ale neútočili na lidi.

Přesto ale nejsou útoky těchto psů na lidi ojedinělé. Někdy i s vážnými následky…

Že se ty smutné věci staly, má několik důvodů. První je ten, že do chovu amerických pit bull teriérů zasahují neodborníci. Kříží je s jinými druhy psů s nevyzpytatelnou povahou a pak se může stát, že pes s velikou výdrží a sportovní povahou dostane gen od agresivního psa. Druhý důvod je ten, že pitbul dělá vše na sto procent a to i kdyby u toho měl pojít. Po přesměrování v chovu na jiné účely se daný pes snaží pánovi vyhovět a může způsobit něco špatného. Dalším důvodem je naprostá nezodpovědnost. Pitbul je, jako když máte v ruce kus železa. Chce se hladit, ale hodí hlavou a vyrazí vám zub, nebo nechtěně při hře zraní dítě. Já bych tedy bez dozoru nenechal žádné dítě se žádným psem ani s jezevčíkem. Pitbul má velikou sílu, mé manželce zlomil nohu. Z radosti přiběhl a narazil ji do nohy. Také je nutné říci, že agresivita a strach se u psů dědí z padesáti procent. Špatně vyšlechtěný pes se někde lekne a může kousnout, ze strachu. Většina těch případů pokousání je právě ze strachu. To je nutné ale přičíst nezodpovědným chovatelům.

Kdy jste se začal věnovat chovu psů?

Psy jsem choval snad vždy. Protože ale tady nebyly otevřené hranice, tak určitá plemena u nás byla tabu. Hned začátkem devadesátých let jsem si pořídil první psy amerického pit bull teriéra od Zorana Samsy z Třeboně. Do Československa byli přivezeni od chovatele Noroda ze Spojených států. Zoran byl můj kamarád, se kterým jsme psy přivezli a začali je společně chovat.

Vždy jsem měl velice dobré psy, ale i průměrné. To mi vadilo. Měl jsem i patnáct jedinců, z nich několik chovných fen a snažil jsem se odchovat svojí vlastní linii navazující na chov v Americe. Snahou bylo vyšlechtit si psa, který by po zdravotní, ale hlavně po povahové stránce byl pravý americký pitbulteriér. Psů mi prošlo rukama více, vlastnil jsem jich celkem kolem osmdesáti.

Podle čeho se hodnotí kvalita pit bull teriéra?

Hlavně podle povahových vlastností a podle exteriéru, jak pes vypadá. Základem je právě povaha, ale také nebojácnost. Nesmí napadat lidi. Je to silný svalnatý pes, co se týká postavy, tak pitbul musí být atlet ve stylu karatisty.

Jakých ocenění jste dosáhl?

Těch nejvyšších. Všude, kde jsme vystavovali, dostali jsme nějaký titul. Prošli jsme mnoho výstav. Nyní se takové akce pořádají na Křivonosce u Hluboké nad Vltavou. Teď je v plánu výstava v květnu. Nejvíce si cením prvního místa z roku 2001, které získal pes Houf´s Dux od Klubu chovatelů amerických pit bull teriérů. Ten samý pes získal také titul The best of show, tj. nejhezčí pes ze všech na výstavě, kam se sjíždějí majitelé z Česka, Polska, Německa, Rakouska a dalších zemí. Rozhodčí a posuzovatelé jsou pozváni z Ameriky.

Na které psy z vaší smečky nejraději vzpomínáte?

Fenečka Sára a pes se služebním výcvikem. Naprosto ovladatelní psi. Od Sáry jsem měl štěně a to projevovalo tu samou povahu. Tuto dceru jsem ale před třemi měsíci pochoval.

A dnes máte jaké psy?

Mám třináctiletého pit bull teriéra. Letos jsem ale o dva přišel. Jeden byl chovatelský vrchol. Dále mám dva anglické bull teriéry. Jeden je ještě štěně.

Kdo by vůbec neměl uvažovat o pořízení psa plemene pit bull teriér?

Za prvé by si měl každý takový člověk položit otázku, na co toho psa chce. Druhá otázka je otázka času, zda na psa budu mít dostatek času. Určitě by si pit bull teriéra neměli pořizovat nedůslední lidé, kteří nemají pak na psa čas. Důslednost při výchově je nezbytná.

Co říkáte tomu, že se občas objeví úvahy o zákazu chovu tak zvaných bojových plemen?

Předně kynologie nezná pojem bojové plemeno. To si vymysleli lidé na Západě, kde je chov některých plemen zakázán. S omezením se setkáte v Anglii, Holandsku nebo i v Bavorsku. U nás to chtějí prosadit aktivisté, kteří nic nedokázali v politice a tak alespoň chtějí zakázat psy. Plemena psů byla šlechtěna k různým pracím, myslivosti nebo pastevectví. Pit bull teriéři pro psí zápasy. Ty už nejsou, ale povaha psů jako je nebojácnost a kamarádskost k lidem jim zůstala. Podobné je to, jako kdybychom chtěli zakázat třeba fotbal, kde také umírají lidé a někdy se na tribunách i střílí.