„Není důležité zvítězit, ale užít si závody, mít radost z jízdy a dojet ve zdraví,“ razí teorii Lenka Žižková z Kladrub. A nemyslí tím jen sebe, ale i svoje psí parťáky, s nimiž se účastní musherských závodů. Závodí v kategorii scootering, kdy ona jede po vytyčené trati na koloběžce, kterou táhne pes.

Masomat v Čečkovicích vám nabídne čerstvé maso, ale také uzeniny nebo polévky ve sklenicích.
Nestíháte po práci skočit do řeznictví? Zajděte k masomatu v Čečkovicích

Lenka pracuje v Domě dětí a mládeže ve Stříbře, takže nemá pevnou pracovní dobu, dva dny v týdnu končí až pozdě odpoledne. Vystudovala fyzioterapii, ale protože ji stále více lákala práce s dětmi, v době, kdy byla na mateřské dovolené se rozhodla vystudovat ještě dálkově předškolní a mimoškolní pedagogiku. Štěstí jí přálo, už při studiu, kdy byla v druhém ročníku, dostala nabídku práce z DDM ve Stříbře. „Práce s dětmi mě baví, dlouhé roky jsem v létě jezdila jako vedoucí po táborech, takže když se mi naskytlo tohle místo, byla jsem fakt šťastná,“ vypráví Lenka.

Sudičky někdy naplánují osud jinak, než by si sám člověk pomyslel a to je i Lenčin případ. Život jí pak do cesty přivál nebo spíše přivezl několikanásobného republikového vítěze bikejöringu (jízda na kole taženém psy) Lukáše Pubrdleho. „S přítelem přišli do mého života i pejskové a jeho osmiletá dcera Adri. Já sama mám syna Honzu, kterému je 11 let. V tu dobu pro mě musheři (závodníci se psy, kategorií je celá řada) byli spíš “blázni“, myslím v dobrém slova smyslu. Já jsem se bála, když jsem viděla, jak rychle dokážou jet nebo běžet a v jakém terénu. Lukáše jsme s dětmi na závody samozřejmě doprovázeli a atmosféra nás zcela pohltila,“ vzpomíná mladá žena a hned dodává, že v tu dobu často říkala, že by ji na kolo nebo koloběžku taženou pejsky nikdo nedostal. Domácnost s nimi v tu dobu sdílela zatím jen Lukášova fenka Jaffa.

Stříhání ovcí vyžaduje zručnost.
Bača z Plas patří ke světové špičce ve stříhání ovcí

Názor Lenka změnila poté, co se jim narodil syn Kubík. „Byl covid, Luky už se za námi nedostal ani do porodnice,“ pokračuje ve vyprávění. Díky všem proticovidovým opatřením tak trávila rodina veškerý volný čas venku mimo civilizaci v doprovodu fenky, s níž Lukáš závodil. Ve stejnou dobu, aby těch mrňousků a práce nebylo doma málo, partner pořídil ještě štěně. Péče o Svena, jak ho pojmenovali, tak spadla z větší části na Lenku. „Svena jsem brala všude s sebou. Díky tomu se rychle socializoval a přestal být bázlivý. Ale tréninky a výchova stojí převážně na Lukášovi. Já se pořád učím,“ říká. „Později jsem si na jednom soustředění jízdu na koloběžce se psem nakonec přeci jen zkusila a bylo rozhodnuto. Sice jsem padala, ale byl to neskutečný adrenalin,“ směje se mladá maminka. V roce 2021 si proto nakonec Lenka udělala potřebnou licenci, zaregistrovala se do jihočeského Musher klubu JCC, kde byl zaregistrován i její partner a začala závodit. „Já chtěla do plzeňského, ale měli tehdy stop stav. Teďka už zůstávám JCC věrná, ale s plzeňským klubem spolupracujeme. Plzeňáci nám nyní pomáhají s organizací Stříbrského sprintu, který se bude konat 19. -21. dubna 2024,“ vysvětluje. Mladá rodina se postupně rozrostla o další pejsky, v současné době jich vlastní Lukáš s Lenkou pět.

Na začátky své závodní kariéry vzpomíná rovněž s úsměvem. „Fyzičku jsem měla, což o to, mým hlavním koníčkem je volejbal, taky jezdím na kole, ale zvládat techniku mi dalo chvíli zabrat. Takže pádů bylo nepočítaně,“ řehtá se Lenka. „Já nejezdím na umístění, ale pro radost. Ale musím přiznat, že když jsem na závodě v Břežanech předjela známého borce z Moravy, tak jsem byla sama dost překvapená. Měla jsem obrovskou radost a zatím jsem lepší výsledek neměla,“ přiznává. Dodnes prý vzpomíná také na závody na Vysočině na Louce, kde se závodilo přes pořádně rozbahněnou louku. Padali tehdy i zkušení závodníci a závodnice, ale Lence se podařilo dojet bez jediného karambolu. Za svoji poměrně krátkou závodní kariéru už několikrát na stupně vítězů také vystoupala.  Brunetka ale opět opakuje, že prvořadé je pro ni dojet ve zdraví a to jak pro ni, tak pro psa. Celou rodinu cestování po závodech baví, dětem se akce líbí, s ostatními mushery si čas od čas vypomáhají i s hlídáním dětí, když rodič musí na start.

Michal Sedláček s Dagmar Havlovou.
Václav Havel byl v Americe hvězdou, vzpomíná Michal Sedláček na vstup do NATO

Společné chvíle na závodech, ale i doma při sportu anebo procházkách se psy si rodina užívá, přesto Lenka zažila chvíle, kdy jí nebylo do zpěvu. Vloni po závodech v Bukové na Plzeňsku odešel nečekaně po krátkých zdravotních komplikacích do psího nebe Sven. „Bolí to dodnes,“ zesmutněla na chvíli musherka při vzpomínce na prvního závodního parťáka.

Volejbalové tréninky Lenka stíhá několikrát v týdnu a se psy trénuje pouze jednou týdně. Zbytek tréninků se psy obstarává po večerech Lukáš, kdy ona pečuje o děti a domácnost, nějaký čas zabere také krmení psí smečky. Jak může všechno tak skvěle v rodině fungovat člověku hlava jednoduše nebere, ale Lenka je zářným příkladem toho, že všechno jde, když se chce. Úkoly mají děti napsané, v domku je čisto jak ve škatulce, víkendy tráví rodina po závodech nebo v přírodě, v současné době velké množství času zabírá také již zmíněný závod Stříbrský sprint, kde oba partneři pomáhají s organizací. „Máme prostě jakýsi harmonogram, kdo se kdy stará o děti nebo kde si je kdy předáme. Děti navíc vedu k samostatnosti, což je velká část úspěchu, jak se dá vše zvládat. Kupodivu to ani moc nedře a když čas od času seženeme hlídání pro děti, tak s Lukášem vyrážíme na trénink společně,“ odtajňuje Lenka návod na udržení rodinné pohody.