Nestručněji a asi i nejpřesněji by to vyjádřilo slůvko nespočetně. Ony se ty barvy opravdu nedají spočítat! Po chvíli jsem to vzdal a jen tak se kochal a fotil a brouzdal mlhou, mokrou trávou a listím. Toho je tu též nespočetně .

Vše, co nás v přírodě obklopuje, má nějakou barvu. Barvu může mít květ rostliny, klobouk houby, krovky brouka, plod stromu, ale také třeba louka, kámen, hladina řeky nebo les. A právě od toho lesa začnu, no správněji řečeno od lomu. Zarostlý čedičový lom se nachází v severním svahu hory a hned za ním začínám pořizovat obrázky.

Obrázek a barva první je javorová žlutá. V suťové javořině převládají javory kleny, ale jsou tu i mléče, také lípy, jívy či habr. Vše se barví do žluta či zlatova. Jen pár buků nahoře narušuje tohle pravidlo. U buků ještě zůstaneme. Jdete-li dále po svahu k západu, prorůstají koruny buků vyššími okolními smrky a modříny. Počátkem listopadu jsou nádherně vybarvené a já pořizuji obrázek druhý hnědooranžovožlutý bukový. Obrázek i barva třetí rezavě hnědá dubová patří fragmentu teplomilné doubravy kousek pod vrcholem v jihozápadní expozici. Znám tohle místo zejména z léta, kdy zde kvetou takové ty teplomilnější kyt­ky.

Samostatnou kapitolou jsou barvy vrcholu Vlčí hory. Ten se rozhodně nedá shrnout do nějakého převažujícího odstínu. Posuďte sami. Za oranžovými listy váleček (to jsou trávy) mizí v bílé mlze šedé siluety keřů a stromů. Hlohy a jeřáby jsou ověšeny červenými kuličkami hložinek a jeřabin. Stojím pod žlutohnědým dubem a koukám na poslední zelenožluté listy na mé oblíbené staré duté lípě. Ve špinavě žlutých travách hnědne kapradí a nad tím vším roste do zlatova zelenavý zakrslý modřín.

Jdu z vrcholu k hradu Volfštejnu. Louka pod vrcholem nepřechází jako jindy ve shluk keřů, ale do bílého nic, tedy mlhy. A další barvy? Je tu červenohnědá půdní (všimli jste si někdy jakou krásnou barvu mají půdy na čedičích?), červenožlutá třešňová a červená muchomůrka (těch je navzdory roční době pořád docela dost). Hradní černošedá se nabízí jako název barvy hradu Volfštejna. Jeho zdi jsou postavené ze zdejších černošedých čedičů.

Mohli bychom naznačeným způsobem dál popisovat všechny barvy, jež na cestě krajinou potkáme. Na některých se jistě shodneme, některé vidí každý z nás jinak. Je v pořádku, že nejsme všichni stejní. Až budete mít pocit, že se podzim táhne, počasí není nic moc a chtělo by to nějakou změnu, běžte ven počítat barvy. Pokud se dostanete k číslu nespočetně, počítali jste správně.

Miroslav Trégler