Jedná se o stálou expozici vonných látek, esencí, vůní a parfémů. Funguje od roku 2015 a všech více než 120 vůní pochází právě z dílny této nevšední ženy. Petra Hlavatá pochází ze Vsetína, v současné době žije v malé vesničce u Prahy. Jeden čas vlastnila i věhlasnou parfumerii Rafaella, ale od roku 2015 omezila svoji činnost na budování archivu vůní v Kladrubech a Školu čichu v Praze a v Bratislavě. Zájemci o bližší poznání vůní i sebe samých se mohou též zúčastnit jejích jednodenních kurzů Vonná Typologie Rafaella.

Jak jste se vlastně k vůním a jejich vývoji dostala?

Vůně jsem měla ráda odjakživa. Vůně a vzpomínky. Protože jsem profesí farmaceut a taky farmaceutický laborant a zažila jsem práci v starých lékárnách, kde vše vonělo, měla má práce logický vývoj. Hodně jsem cestovala, mám ráda vůně Orientu. Jít touto cestou, věnovat se vůním, mne velmi lákalo, a tak jsem se po narození dětí do lékárny nevrátila. Studovala jsem o bylinách, historii vonných látek a nakonec si začala vyrábět své vonné směsi. Od nich byl jen kousek k voňavým kurzům, parfumérii, archivu a laboratoři. Vše vzniklo tak nějak spontánně. Na cestách za svým nosem vždy potkáte ty správné lidi. Vonné příběhy se skládají samy.

Jaké tedy byly začátky?

Nebudu zastírat, že bylo vše jednoduché, ale když se zpětně zamyslím, mohu říct pouze to, že začátky byly krásné. Při vzpomínce na začátky objevování esencí a jejich účinku mám stále takové to „šimrání“ v břiše, které jistě všichni znají. Před 20 lety vůně nebyly v módě. Vždy jsem dlouho pátrala po dodavatelích, netrpělivě čekala na balíčky z ciziny a pak trávila noci a dny jejich očicháváním a zkoumáním. Byly to dobré vonné časy.

Měl někdo v rodině už někdy sklony k výrobě parfémů? Dá se hovořit o genech?

Já jsem z Valašska a valašský lid jsou Nomádi. Já vždy říkám, že mám nomádskou duši, já miluji cestování a objevování. Nedávno jsem objevila Olejkáre a šafráníky z Turca, jedná se zjednodušeně řečeno o lidové léčitelství na Slovensku. A zjistila jsem, že nejznámější z nich se jmenoval Hlavata. Svými oleji léčil i holandskou královnu. A tak nelze vyloučit ani geny, i když v naší rodině nikdo podobnou profesi nemá.

Jste vyhlášená tvorbou vůní na míru, stalo se vám, že zákazník nebyl spokojen, že se vaše představy rozcházely?

Já již osobní vůně nedělám, tuto činnost jsem předala kolegyni. Ale vždy platí, že nos klienta je nejdůležitější ukazatel, my jsme jen asistenti s vonnými látkami, naše představy nejsou důležité. Důležitý je čich a nos zákazníka a výsledná vůně. A tak se ladí tak dlouho, dokud není zákazník spokojen.

Podělíte se s Deníkem o jméno nějaké známé osobnosti, pro něž jste vytvářela parfém?

Jména známých osobností si nechám pro sebe, ctím své klienty a navíc vůně je velmi intimní a osobní věc. Je to takové tajemství mezi mnou a čichem druhého. A mezi námi to vždy zůstává. Ale z historických osobností je pro mne největší osobnost sám mistr Santini, dále pak perský filosof Avicenna či Karel IV. a jeho ženy.

Otázka možná směšná, ale může dlouhodobá rýma a nastuzení nějak ovlivnit právě probíhající projekt? Jste při tvorbě parfémů vázána časem?

Může určitě, čich je velmi osobní a individuální. Já jsem velmi trpělivá, dobrá vůně chce vždy čas. Santiniho jsem třeba skládala dva roky.

Pro kladrubský klášter jste vyvinula speciální triptych zvaný Monastery, který se skládá ze tří parfémů: Stella Santini, Apotheosa a Madona. Jak jste přišla na tuto myšlenku a zrovna na toto místo?

Já následuji svůj nos a v Kladrubech to šlo tak nějak samo. Nejprve byly barokní slavnosti a na nich barokní parfumerie, pak jsme s panem kastelánem Milanem Zoubkem domluvili kadidlo pro kostel, kadidlo se rozvonělo a příběh se začal psát. Dneska je v Kladrubech nádherný archív vůní. Jsem přesvědčena, že to je nejkrásnější a nejdůstojnější vonný počin, co se mi zatím kdy povedl. A jak jsem na to místa přišla? Těžko to vysvětlit, prostě ta místa si mne zavolají, Kladruby, Kuks, Kutná Hora…já vždy kráčím za vůní.

V letošním roce z důvodu koronoviru nebyl archiv otevřen, věřím, že v příštím roce již opět fungovat bude. Chystáte pro návštěvníky nějakou další specialitu?

Ano, uzavření pro letošní rok mne velmi mrzí, ale samozřejmě vše chápu a respektuji. Na příští rok se moc těším, představíme zde parfém Stříbro pro Barboru. Byl vyroben již v roce 2018 a byl věnován katedrále v Kutné Hoře, ale sem do Kladrub jsme ho chtěli uvést až letos. Taky chystáme výstavu Ikonografie Madon a mnoho dalšího. Kladruby jsou krásné, společně se zdejším kastelánem a samozřejmě nejen s ním se velmi těším, až bude dokončena právě probíhající rekonstrukce. Už tak kouzelný klášter bude ještě atraktivnější a bude nabízet spoustu dalších možností.

Existuje takových archivů, kde se objevují vaše vůně, po republice více?

Ne, kladrubský archív je jediný a troufám si říct, že i jedinečný. Opravdu důstojná krása vonných látek v nádherných kulisách.

Vaše práce je časově velmi náročná. Podporuje vás rodina? Nebo jsou přímo součástí vašeho týmu?

U nás voní všichni, pomalu učím svou dceru následovat tradici, syn jde studovat chemii, tak uvidíme. Nutit ho samozřejmě do ničeho nechci a nemíním, ale pokud se stane součástí mého týmu, budu šťastná. Podporují mne všichni, jinak by to nešlo. Největším mým fanouškem a podporovatelem byl můj muž, který bohužel odešel před několika lety za „Duhový most“. Bez něj by ale nebylo nic, když jsem začínala, měl nekonečnou trpělivost a věřil mi, i proto jsem mu v roce 2016 věnovala vůni i výstavu právě zde v klášteře Kladruby.

Ve své profesi se setkáváte se spoustou zajímavých lidí nejen u nás v republice, ale i všude ve světě. Je vám blízký někdo právě od nás z tachovského okresu?

Láska k vůním, parfémům a všemu, co k tomu patří nás před několika lety svedla dohromady s paní Hanou Štollovou ze Stříbra. Osobní setkání nejsou častá, ale jsme v neustálém kontaktu, sleduji její sbírky flakonů stejně jako ona sleduje moje aktivity a o svých počínáních si píšeme či voláme. Myslím, že i díky Haně se parfémy dostávají více do podvědomí zdejších obyvatel.