Jedním z nich jsou i některé prostory nového konventu, na jejichž rekonstrukci prozatím chybí potřebné finance. Deník přináší alespoň krátké nahlédnutí do tamních jinak nepřístupných prostor.

V dušičkovém čase proudí do květinářství snad nejvíce zákazníků.
Dušičky: Květinářství mají napilno, lidé poptávají především přírodní materiály

Průčelí šedobílé budovy, které spatří návštěvníci při vstupu do areálu, patří konventu, který v minulosti sloužil jako obytná budova určená pouze pro zdejší benediktinské mnichy. „Poté, co byl klášter v roce 1785 zrušen, prošla si tato budova mnoha zásadními změnami, které se podepsaly na jejím stavu,“ řekla Deníku pracovnice kláštera Silvie Strachotová. Budova byla tehdy využívána k vojenským účelům a proměnila se na kasárna, muniční sklad a také lazaret. Význam této budovy se opětovně změnil v 19. století, kdy bývalý klášter přešel do vlastnictví šlechtické rodiny Windischgrätzů. Ti jako správní hospodáři rozhodli přestavět konvent na pivovar. Bohužel v roce 1875 byla část pivovaru poškozena požárem. „K hospodářským účelům byla budova konventu využívána i po roce 1945. Pozůstatky zámeckého pivovaru i několik mnišských cel jsou veřejnosti zpřístupněny v přízemí a prvním patře budovy na nových prohlídkových trasách,“ uvedla dále Strachotová.

 

Procházka okolo Dlouhého rybníka, známého spíše pod názvem Bonětický je pohlazením po duši. Lokalita je skutečně krásná.
Procházka kolem Bonětického rybníka je podzimním pohlazením po duši

Budova nového konventu byla vytvořena podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera mezi lety 1727 až 1775. Barokní konvent byl vybudován na čtvercovém půdorysu, jednotlivá křídla budovy byla spojena ambitovou chodbou, k přesunu do dalších pater bylo možno využít dvě velkolepá schodiště. Na nich je znát zub času a také zábradlí doznalo značného poškození. A zatímco první patro nabízí v rámci prohlídky představu, jak se zde žilo, druhé patro je nepřístupné. Deník tak nahlédl do pozůstatku mnišských cel, kde je díky chybějící podlaze vidět původní barokní klenba spodního patra. „V jižním křídle je kromě původních zdí znát stavební zásah z roku 2001, bohužel na další práce nedošlo v důsledku nedostatku finančních možností. Z oken v této části konventu je dobrý výhled na pivovarské sklepy, kde se v současnosti nachází letní i zimní kolonie několika ohrožených druhů netopýrů. V konventu je ukrytá také konventní kaple a prostor klášterní knihovny. Konventní kaple byla za dob windischgrätzského pivovaru nejprve využívána jako sladovnické humno, později ale byla rozdělena na tři podlaží, kde se nacházely byty,“ popisuje prostory Silvie Strachotová. Na stěnách jsou stále patrné rozdílné výmalby jednotlivých místností. V prostoru klášterní knihovny z původní barokní freskové a štukové výzdoby zůstaly do současnosti pouhé fragmenty, přesto bedlivé oko rozezná některé z vyobrazených výjevů.

Přestože prostory nového konventu jsou běžně nepřístupné, v rámci netradiční prohlídek Víme kudy chodíme, které se v klášteře pravidelně konají, mají zájemci možnost do míst čas od času výjimečně nahlédnout.