Úsek Sklářského potoka mezi Pavlovou Hutí a hájenkou Obora je jedním z nekrásnějších v Českém lese. Na Tachovsku určitě.
„Údolí sevřené vrchy Pupek (733,9 m) a Bučina (675,3 m) je dobře dostupné po žluté turistické značce, zpevněnou lesní cestou. Kamenitým korytem dovádí se voda „pění“ v peřejích, z břehů voní mech a tlející dřevo, do strání se plazí bučiny. Idyla horské bystřiny. Doslova,“ popsal už dříve Miroslav Trégler, který k lokalitě dále uvedl: „Podél cesty k hájence a u hájenky je řada starých dubů, z nichž některé jsou dokonce vyhlášeny za památné stromy. Údolí se zde trochu rozestupuje a z obou stran přitékají potoky. Největším přítokem je potok Studenecký, pramenící ještě v Hornofalckém lese u samoty Smuckerhof a nesoucí jméno po další zaniklé vsi českoleského příhraničí – Pavlově Studenci.“
U potoka najdete i sousoší rusalek a draka, které je umístěno poblíž historické Zlaté cesty.
Sklářský potok ústí do údolní nádrže Lučina, tedy do Mže, v místě Mlýnského rybníka. Vytéká tak z lesů do krajiny odlesněné, otevřené a více přehledné. Roztroušené chalupy a nelesní zeleň ve svazích pod Milířemi a Oborou dotvářejí celkem ojedinělé obrazy podhorské kulturní krajiny. Ojedinělé pro náš region.