Už poněkolikáté se obě zařízení připojují k Festivalu muzejních nocí, který se na přelomu května a června koná v desítkách muzeí a galerií v celé republice.

Tachovské muzeum láká podle plakátu na hru s hledáním pokladu a příležitostí vyzkoušet si muzejnickou práci. A galerie upoutává na duch orientu – právě zde mají výstavu obrazů japonské výtvarnice Iku Dekune, a tak je v japonském duchu i program.

Večer v muzeu

Vcházím do muzea a hned u pokladny se ptám pracovnic, co mě čeká. „Můžete se zapojit do hry a hledat poklad," říká jedna z pracovnic.

„To chci určitě vyzkoušet. Ale co ještě nabízíte pro lidi, kteří se dnes večer rozhodnou pro návštěvu muzea," ptám se.

V odpovědi se dozvídám, že návštěvníci si mohou vyzkoušet, jak se zařazují knihy do knihovnického katalogu, jak se označují a evidují muzejní exponáty a samozřejmě si mohou prohlédnout veškeré expozice.

Beru si herní plán pro hledání pokladu a zjišťuji, že první úkol čeká hned v úvodní části expozice. Ve vitríně věnované třicetileté válce jsou na meči vyryty čtyři číslice připomínající letopočet – 1414. Ale letopočet to prý není, jedná se o formu zaklínání meče za použití šťastných čísel. Ta si zapisuji do herního plánu a jdu dál.

Před schodištěm do prvního patra pozoruji činnost dalších návštěvníků. Na Tachovském deníku je rozloženo několik střepů, asi desetiletá dívka pod dozorem pracovnice muzea má v ruce štěteček a na jeden z keramických úlomků píše jakési číslice – eviduje muzejní exponát.

V patře hledám další indicii k pokladu. Krouhadlo na zelí nacházím až asi ve třetí místnosti expozice ze života venkovského lidu. Opisuji do herního plánu letopočet vyrytý na krouhadle – 1855.

Moc lidí tady není, je to škoda, příležitostí prohlédnout si muzeum jinak, než jako při klasické návštěvě, zase tolik není. Alespoň mám klid.

Indicie v ulicích

Než opustím muzeum, dívám se na další bonus pro večerní návštěvníky – pod dohledem pracovníka muzea si mohou prohlédnout staré fotografie a další archiválie.

Cesta za pokladem mě ale odvádí do historického centra Tachova. Dalším úkolem je zjistit, jaké popisné číslo má dům se soškou madony v modrém výklenku. Vím, že takový dům v ulici Boženy Němcové stojí. Po chvíli skutečně sošku objevuji a zapisuji číslo 100.

Následující úkol je hned o několik kroků dále. Z pamětní desky na významného tachovského rodáka Franze Rumplera zjišťuji datum jeho narození. Revoluční rok 1848. Zapisuji do itineráře.

V galerii

A přicházím do galerie. Tady je celkem živo. Návštěvníci, nebo spíše návštěvnice, skládají u stolků origami – tedy japonské papírové skládačky podle odborných knih. „Pojďte si to taky zkusit," lákají mne ke stolu.

„Na to bych neměl trpělivost. A musím najít poklad," odpovídám s úsměvem, ale s obdivem fotím, jak si s kouzlem skládaného papíru poradily.

Úkolem pro hledače pokladů je najít obraz s německy psaným dopisem, kde je v podpisu číslo. Nacházím je a číslo je 191.

Mám tedy všechny indicie a zbývá všechna čísla sečíst. Vedoucí galerie Alena Mautnerová mě posílá na dvorek, kde jsou tři krabice. „Jestli jste správně hledal a máte správný součet, poklad najdete," komentuje.

Dvůr galerie je dalším bonusem pro návštěvníky, běžně se sem nedostanou. V krabici s číslem 5408 (to je správný součet uvedených indicií) skutečně nacházím drobné dárky. Beru si propisku a vracím se do galerie.

„Tak jste poklad našel," usmívá se paní Mautnerová.

„Ale ten pravý poklad máte tady v talířku," ochutnávám preclíky a s díky odmítám kávu nebo čaj.

„Návštěvníci se tady mohou i občerstvit, ale letos jsem nestačila nic upéct," konstatuje galeristka a vypráví o svém setkání s japonskou malířkou Iku Dekune (žijící v Praze), jejíž obrazy a ilustrace jsou v galerii k vidění.

Myslím, že hodinky strávené v muzeu a v galerii litovat nemusím. Je jen škoda, že návštěvnost oproti uplynulým ročníkům dosti poklesla. Ale pevně věřím, že ti, kteří dali večerní procházce přednost před gaučinkem, také nelitovali.