Dokonce se před časem dozvěděla, že celé pole, tedy nejen tři a půl hektaru, ale i zbývajících více než sto třicet hektarů, získá zřejmě úplně někdo jiný.

A nebude to Marie Kořínková z Boru. Ta, jak nám řekla, má oprávněný restituční nárok na 20 hektarů pole, které má 137 hektarů a je evidováno u Pozemkového fondu ČR pod číslem 1160/1.

Podle Pozemkového fondu se novým majitelem stane úplně někdo jiný, než zmíněné ženy, které argumentují restitučními nároky.

Investovali nemalé peníze

„Restituční nárok jsem před dvanácti lety odkoupila za dvaašedesát tisíc korun. Od té doby jsme se snažili s Pozemkovým fondem jednat o to, aby nám byl pozemek vydán. Doposud neúspěšně. Na Pozemkovém fondu se ale měnili šéfové, personál, měnily se ovšem i zákony. A pozemek nemám ve svém vlastnictví dodnes,“ řekla Deníku Anita Kletečková s tím, že pozemek musela, jednoduše řečeno, sama sobě pronajmout.

„Jako odůvodnění, proč není možné pozemek převést, bylo obvykle řečeno, že Třemešné není v plánu pozemkových úprav, které dodnes nezačaly,“ dodala Kletečková. Na třiapůlhektarovou nemovitost nechala udělat znalecký posudek, pokoušela se o směnu, ale vše marně. „Jediný výsledek byl, že jsme dostali nabídku na finanční vyrovnání, ovšem mě to stálo přes šedesát tisíc a stát mi nabídl tři tisíce,“ doplnila.

Dražbu vyhráli a nevyhráli

Marie Kořínková zdědila restituční nárok po svém otci. Podle odhadu má 137 hektarů u Třemešného hodnotu necelých 2,7 milionu korun. Společně s Anitou Kletečkovou a dalšími uživateli pozemku podali v říjnu 2004 žádost oprávněné osoby o úplatný převod. „Po roce nám Pozemkový fond poslal výzvu k podání nabídky kupní ceny. Nabídli jsme společně skoro tři miliony a tři sta tisíc. Výzvu jsme 27. října 2005 vyhráli, do pětačtyřiceti dnů měla být uzavřena smlouva, ta ovšem nebyla uzavřena dodnes,“ popsala Kořínková.

Vítězové dražby se dožadovali uzavření kupní smlouvy několika dopisy, mezitím ale následovala restituční tečka a nároky jsou od té doby neplatné. „Proto jsme celou záležitost na začátku roku 2006 postoupili soudu, zatím ale neúspěšně. Dva soudy jsme prohráli, ale odvolali jsme se. Teď je vše u Nejvyššího soudu,“ uvedla.

Co na to Pozemkový fond?

Podle mluvčího Pozemkového fondu ČR Vlastimila Lenze je nárok Anity Kletečkové na tři a půl hektaru pozemku v hodnotě 62 038 korun již prekludovaný. Což podle slovníku cizích slov znamená, že na něj zaniklo právo jeho neuplatněním ve stanovené lhůtě. „Paní Kletečková je držitelem restitučního nároku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. ledna 1997. Jedná se o restituční nárok – příděl. Tento nárok je již prekludovaný, neboť lhůta pro jeho vypořádání v naturální i peněžité formě již uplynula,“ citoval Lenz nález Ústavního soudu ČR z 13. prosince 2005.

Pozemkový fond žádosti o převod celého pozemku přijal a eviduje jako společnou žádost o převod do spoluvlastnictví. „Jednalo se o žádost pěti osob o převod do spoluvlastnictví. Žádost však měla nedostatky. Všemi žadateli totiž nebyly naplněny podmínky pro převod pozemku podle zákona o prodeji půdy a ke dni konání výzvy byl Pozemkovým fondem ČR evidován dluh jednoho z žadatelů na nájemném,“ uvedl Lenz. Podle Kořínkové však žádný dluh nebyl. „Protože pan Volf zemřel, nájemné zaplatila paní Volfová (současná nájemkyně). U soudu bylo vše doloženo,“ vysvětlila.

Podmínky pro převod pozemku podle zákona o prodeji půdy nebyly naplněny tím, že minimální cena pozemku je zhruba 2,7 milionu korun a ačkoliv žadatelé doložili existující restituční nároky, ty ve svém součtu (820 tisíc korun) nedosáhly padesáti procent z minimální ceny nabízeného pozemku. „Uplatněný restituční nárok je tedy nižší než alikvotní část z padesáti procent z minimální ceny pozemku. Proto byla výzva konaná 27. října 2005 považována za neplatnou. Kupní smlouvu s vítězným účastníkem této neplatné výzvy nelze uzavřít,“ vysvětlil Lenz důvody, které Pozemkový fond vedly k rozhodnutí neuzavírat s žadateli kupní smlouvu.

Pozemek získá někdo jiný

„Je to sotva pár týdnů, co jsme se dozvěděli, že pozemek, ačkoli jsme podali odvolání proti soudnímu rozhodnutí a věc tedy není podle našeho mínění definitivně uzavřena, získá někdo jiný. Pozemkový fond s ním prý už uzavřel kupní smlouvu,“ zlobí se Kořínková s tím, že Pozemkový fond se odvolává na to, že restituenti už dvě líčení prohráli. „Naše žádosti byly rok v pořádku, výzvu jsme vyhráli. Pozemkový fond nás mnoho let držel v naději. Vada byla shledána až po našem vítězství. Mám dojem, že se s námi nepočítalo. Restituce máme zrušené a pozemek je připraven pro překupníky,“ uvedla. „Já jsem nežádala o celé pole a hodnota mého nároku pokrývala sto procent toho, o co jsem žádala,“ zareagovala Kořínková.

Pozemkový fond skutečně vyhlásil novou výzvu, která byla podle Lenze zaslána těm žadatelům, kteří podali platnou žádost a splnili podmínky zákona o prodeji půdy. Výzva z poloviny září byla ukončena a Pozemkový fond uzavřel s vítězem kupní smlouvu.

„Oficiálně nebyla soutěž zrušena, nedostali jsme žádný dopis, žádné rozhodnutí,“ míní Marie Kořínková.

Neúspěch u soudu

Na začátku roku 2006 postoupili restituenti záležitost soudu, dvě soudní líčení zatím prohráli s odůvodněním, že doposud neexistuje příslušný paragraf, který by tuto záležitost vyřešil, v současné době je případ u Vrchního soudu. „Obvodní soud pro Prahu 3 žalobu zamítl a ve zdůvodnění rozsudku jednoznačně uvedl, že žaloba podaná v uvedené věci je nedůvodná,“ uvedl mluvčí Pozemkového fondu. Právní výklad uplatňovaný žalobci považuje podle Lenze soud za nesprávný. „Pokud žalobci uplatnili nárok na převod dotčeného pozemku do podílového spoluvlastnictví, je nutné jejich právní poměry posuzovat společně a nerozdílně. Odvolávat se na neexistenci příslušného paragrafu je nesmysl, soud musí rozhodnout v rámci platného právního řádu reprezentovaného souhrnem všech právních předpisů ve státě,“ doplnil mluvčí s tím, že Městský soud v Praze pak v odvolacím řízení rozhodnutí soudu pro Prahu 3 potvrdil. Rozhodnutí soudu nabylo právní moci 19. května letošního roku.

Jak se dostane k rybníku?

Marie Kořínková vlastní uvnitř výše zmíněného pozemku rybník zděděný po otci a tři parcely kolem rybníku. „Žádala jsem Pozemkový fond o umožnění vybudovat k této lokalitě přístupovou cestu, což bylo zamítnuto. Pokud by fond respektoval původní výsledek výzvy, kterou jsme společně s dalšími žadateli vyhráli, vybudovat tuto cestu by nebyl problém. Bylo by to na vlastním pozemku,“ vysvětlila nám.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem to ale není možné. „Paní Kořínková zažádala o zřízení přístupové cesty v říjnu 2007. Pozemkový fond – Územní pracoviště Tachov – této žádosti nevyhověl především proto, že fond jako takový nezajišťuje zpřístupnění ani vytýčení hranic převáděných pozemků,“ vysvětlil Lenz.

„S přístupovou cestou mám čekat na pozemkové úpravy do roku 2012 nebo 2013. Že nemám dvanáct let cestu k pozemku, nikoho nezajímá a Pozemkový fond nemá zájem na svém pozemku 1160/1 zřizovat věcné břemeno,“ vadí Marii Kořínkové.