„Ve druhé polovině února letošního roku přijali stříbrští policisté oznámení o fyzickém a slovním napadání mezi druhem a družkou, které se odehrálo v jedné obci na Stříbrsku,“ potvrdila mluvčí tachovské policie Dagmar Jersáková.

„Provedeným šetřením policisté zjistili, že jednání osmačtyřicetiletého muže vykazuje znaky domácího násilí, a proto využili oprávnění, která jim vyplývají ze zákona o policii, a násilníka vykázali,“ doplnila mluvčí s tím, policisté případ prozatím šetří jako přestupek proti občanskému soužití.

Podle policie lze obecně říci, že domácí násilí je chování osoby v partnerském soužití, která u druhé osoby vyvolává strach. Ten je často podmiňován fyzickými a psychickými útoky, jejichž cílem je získat a udržet převahu nad druhým. „Ne každou roztržku v domácnosti lze však považovat za domácí násilí. Proto, aby policisté mohli postupovat jako ve výše uvedeném případě, je nutné, aby jednání násilníka vykazovalo určité znaky,“ uvedla dále Jersáková.

K těmto znakům patří například to, že jednání násilníka je dlouhodobé a opakuje se. Patří sem opakované urážení, ponižování, fyzické napadání ze strany blízké osoby. „Jeden útok neznamená, že se jedná o domácí násilí, může to být ale jeho začátek. Odehrává se zpravidla v soukromí za zavřenými dveřmi domu či bytu, většinou beze svědků. Těmi však mohou být děti. Lze jasně rozdělit role násilné a ohrožené osoby. V případě, kdy se jedná o vzájemné napadání, hádky, či rvačky a nelze jednoznačně vymezit, kdo je ohrožená osoba a kdo násilník, nejedná se o domácí násilí, závažnost útoků na ohroženou osobu neustále narůstá a stupňuje se,“ uvádí dále policejní mluvčí.

Jako domácí násilí lze v případě dodržení výše uvedených znaků podle policie považovat jednání, při kterém vám blízká osoba zakazuje styk s vaší rodinou a přáteli, požaduje naprostou kontrolu nad vším, co děláte (například kontrolování pošty, mobilního telefonu, e-mailu a podobně), je k vám majetnická a žárlivá, ničí vám vaše věci.

U obětí domácího násilí se mohou projevit psychické problémy, jako jsou poruchy spánku, deprese, žaludeční problémy, ale i sebevražedné sklony. „Oběti domácího násilí tyto problémy dlouho tají a to, že jsou týrané, málokdy někomu svěří. Pokud tak učiní, je to obvykle až po delší době, kdy začínají mít strach o svůj život. Do té doby svá zranění, která při fyzickém násilí utrpí, skrývají a omlouvají je svou nešikovností a smyšlenými historkami. Například pádem ze schodů, popálení se žehličkou a podobně. Ve většině případů jsou při domácím násilí oběťmi ženy, týraní mohou být ale i muži,“ vysvětluje mluvčí.

V současné době je několik možností, jak se násilníkovi bránit. Nejdůležitějším krokem je překonat strach a vyhledat pomoc.

Obrátit se lidé mohou na intervenční centra, která jsou většinou anonymní a poskytnou psychologickou a sociální pomoc a právní poradenství, soud, u kterého týraní podají návrh na vydání předběžného opatření. Soud může násilníkovi uložit, aby opustil společné obydlí a zdržel se jakéhokoliv kontaktu s ohroženou osobou, a to na dobu jednoho měsíce, v některých případech až na dobu jednoho roku.

Obrátit se je možné rovněž na policii, která může na místě rozhodnout o vykázání násilné osoby ze společného obydlí až na deset dnů. „V takovém případě je vykázaná osoba povinna neprodleně opustit prostor, který policista při vykázání vymezí, nesmí do tohoto prostoru vstupovat a zároveň musí policistovi vydat všechny klíče od společného obydlí, které má. Policisté mají oprávnění zkontrolovat, zda vykázaná osoba dodržuje povinnosti, které mu z vykázání vyplývají,“ doplnila Jersáková s tím, že pokud se někdo domnívá, že se stal obětí domácího násilí, nesmí se bát to oznámit.