Se svou rodinou žije na barokní faře v Holostřevech. S Deníkem hovořil o dušičkách.

V první řadě bych se chtěl zeptat, jestli máš jako jáhen o dušičkách více práce?

Výrazně víc práce nemám. Spíš mi to přijde hezký. Lidé jsou takoví rozcitlivělí. Častěji hledají také duchovní rozhovory. V Holostřevech také pořádáme dušičkovou pobožnost, ale že bych měl víc práce, se říct nedá.

Co vlastně znamenají dušičky pro tebe samotného?

Je to pro mě pokaždé možnost si znovu uvědomit, že ten pozemský čas není nekonečný. Také to, že smrt je vlastně součástí života, a že smrt se týká i mě. Na druhou stranu ve mě dušičky také vyvolávají naději, že fyzická smrt není definitivní konec. Že je nějaké pokračování.

Je to důležitý svátek i pro samotné křesťany?

Svátek všech svatých a dnešní dušičky jsou určitě hodně důležité. Připomínáme si, že tvoříme nejen společenství s lidmi, kteří chodí po Zemi, ale také se zemřelými, kteří jsou u Boha. Také máme možnost se v této době více zaměřit na modlitbu za zemřelé. Je to jako myslet na svého blízkého, který je dlouho na cestě a já nevím, jak se tam má a přeji mu, aby to na té cestě všechno dobře dopadlo.

Je o tebe zájem? Tím myslím, jestli tě lidé vyhledávají například na pohřební obřady.

Myslím si, že je o mě zájem (smích). Ne, vážně mě lidé oslovují, abych se pohřebního obřadu ujal já.

Jak si dokážeš s takovým úkolem poradit?

Pomáhám lidem se důstojně rozloučit s jejich zemřelými, a to se všemi náležitostmi. V obřadu jsou podle mě tři podstatné kroky. Poděkování za všechno dobré, odpuštění a rozloučení. Správné rozloučení se zemřelým mi přijde jako jedna z nejdůležitějších věcí v životě.Vyzní to asi divně, ale tímhle způsobem sloužím lidem rád.

Lukáš Hilpert