O Pony farmu se stará osmdesátiletý Emil Kraus spolu s partou převážně mladých nadšenců a dobrovolníků. Jak sám říká, nejprve dva roky farmu připravovali a letos je tomu už dvacet jedna let co je v provozu.

„Tohle jsou naše dvě čistokrevné lipicánky Rubina a Rosana. Jsou to pravé sestry, mají stejného tatínka a stejnou maminku,“ ukazuje na bílé kobyly Emil Kraus a dodává, že lipicánky sedlají a jezdí s nimi na závody. Celkem se farma stará o osmnáct koní a sedm poníků. „Na práci je to až dost.“

Pony farma

Zdroj: Youtube

Jistou zajímavostí je historie budov, které obklopují dvůr. V jedné býval hostinec a majitelé potřebovali chladit lahodný zlatavý mok. Proto nechali vytesat do přilehlé skály umělou jeskyni. Tato ledárna se dodnes dochovala. Budovu ale také využívali obuvníci. „Po válce zde byla také pantoflárna. Menší dům byl domem obytným. Tady, kde máme jízdárnu, stávala budova s pětatřiceti místnostmi,“ dále poukazuje a rozhlíží se po dvoře chovatel.

Budova stájí je stará více než dvě stě let. Ve čtyřech místnostech kdysi bydlela čeládka, dnes slouží jako šatny a klubovna. „Nejvíce si vážíme klenutých stropů, to už se dnes jen tak nevidí, má to své historické kouzlo.“

Pony farma má i svoji kroniku z let 1997 až 2017 plnou fotografií a textových zápisů. Na jednom z listů je například výstřižek z Tachovského deníku, kde na fotografii Emil Kraus vchází do kulturního sálu na koňský bál a vede s sebou poníka.

Pro zvěř je na farmě nutná podestýlka. Spotřeba není malá, jeden napěchovaný valník za traktorem každé dva týdny. Kladrubská Pony farma získala své jméno před dvěma desetiletími, padaly různé návrhy, ale tento se nejvíce líbil a Emil Kraus ho vybral. Pony farma je jeho letitá srdeční záležitost. „Můj děda, kterého jsem nezažil, byl koňař, můj strejda, byl také koňař, a dokonce koňský handlíř. Tak to asi tam je…“ dodává s nostalgií a poukazuje, že na farmě je vlastně víc než doma ve Stříbře.